Přeskočit na hlavní obsah

DUCH ŠACHTY

Duch šachty, mistr Hämmerling, běžně nazývaný mnich dolu, se někdy objevuje v hlubinách, obvykle jako obr v černé mnišské kutně. Často se objevoval v dole v Graubündenských Alpách a v pátek byl obzvláště zaneprázdněn naléváním vytěžené rudy z jednoho vědra do druhého; majitel dolu se nesměl nechat rozmrzet, ale nikdy jím nebyl uražen. Na druhou stranu, když jednou pracovník, který se zlobil na tuto marnou práci, na ducha nadával a proklel ho, chytil ho takovou silou, že sice nezemřel, ale tvář se mu obrátila dozadu. V Annabergu, v jeskyni zvané Růženec, vydechl na dvanáct horníků během jejich práce. Zůstali ležet mrtví, a v jámě bohaté na stříbro se dále netěžilo. Tady se ukázal ve tvaru koně s dlouhým krkem a strašnýma očima na čele. Ve Schneebergu se však objevil jako černý mnich v dolu St. Georgen a popadl jednoho horníka, zvedl ho ze země a položil ho do šachty, která byla kdysi bohatá na stříbro, tak tvrdě, že mu zranil jeho končetiny. V Harzu jednou potrestal zlého důlního, který horníky mučil. Když to vyšlo najevo, postavil se nad šachtu, a když vyjel důlní na povrch, neviditelný duch mu koleny rozdrtil hlavu.

V Německu mají ducha šachty. U nás je za patronku havířů považována jak sv. Barbora, tak sv. Prokop. Hornictví, kdy v sázce byl život, byl od počátku hledán silný ochránce, který je schopen čelit zlu, zajistit ochranu, odvrátit nebezpečí, zvládat rizika. Svatý Prokop, narozený roku 970 v Chotouni, byl původně světský kněz a později poustevník, zakladatel Sázavského kláštera. Je ryze český patron horníků. Sv. Prokopa uctívají zejména horníci na Příbramsku. Ze způsobu života, útrap a soužení, které dobrovolně snášel, vyvodili horníci, že je schopen pochopit jejich bolest, utrpení a je ochoten pomoci. Svatá Barbora byla mocnou uctívanou patronkou ve všech hornických zemích Evropy, především v Polsku, v Německu i v naší zemi. Svatá Barbora, patronka dělostřelců a dalších profesí, ale především havířů, se narodila v Nikomédii ve 3. století (dnešní Turecko) a vlastní otec ji zabil kvůli křesťanské víře.

https://www.ebook.de/de/product/19739600/brueder_grimm_deutsche_sagen.html

Překlad a doslov: Mirijam

Komentáře

  1. Svatý Prokop si zotročil čerta. Zapřáhl toho Černého pekelníka do pluhu a vyoral brázdu do skály.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...