ROZLOUČENÍ S BLOGEM

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka Švejkovi, který když před léty opustil vojenskou službu, byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba.

„Tak nám odstřelili blog,“ ozval se znovu Švejk.

„To máme pěkné léto,“ navázala Mirijam na vážný rozhovor.

„Stojí to všechno za hovno,“ odvětil posté prý um, který si říkal Stuprum.

„To nám to na blogu pěkně vyvedli,“ se slabou nadějí v hlase se ozvala Pade.

„Na jakém? Kde? Na blogu.cz? Tam se perou už dlouho každý den s technickými problémy,“ doplnil kulaťoučký Pablo. „To ví celá Praha.“

„Zařízli ho jako kuře, pane hostinský. Odstřelili ho. Co tomu říkáte?“ pokračoval v rozhovoru Pablo a nalil si novou sklenku vína. „Já vím, proč mám raději kocůry,“ pomyslel si smutně.

„Já se do takových věcí nepletu, s tím ať mi každý políbí pr…l,“ odpověděl ještě slušně Stuprum, zapaluje si dýmku. „Dneska se do toho míchat, to by mohlo každému člověkovi zlomit vaz. A nějaká blogerská politika, to pro nás nic není, z toho kouká jenom Pankrác.“

„Tady ještě před měsícem byly články,“ ozvala se po chvíli Mirijam, „právě tam, kde teď visí prázdné zrcadlo.“

„Jó, to mají pravdu,“ odpověděla Dorka, „visely tam články a sraly na něj mouchy, tak jsme blog definitivně ukryli.“

„To muselo být hodně ošklivý, pane hostinský,“ přidala se bábinka Ježurka.

„Na blogu dnes mají smutek.“

Akimovy oči zasvítily nadějí: „Na blogu je deset černých praporů.“

Blondýnka s rozevlátým vlasem v rozkvetlé Zahradě přerušila ticho s úsměvem: „Tak už je na pravdě boží, dej mu pánbůh věčnou slávu. Ani se nedočkal, až bude císařem.“

„Ztráta, hrozná ztráta. To se nedá upřít,“ přidala se Axi, Fredy a spol. „On se blog tak lehce nedá nahradit,“ ukecla se Mirijam. „Co všichni ti sirotkové? Nechtěla bych být v kůži té vdovy. Má uzavřít sňatek s nějakým novým blogem? Co z toho bude mít? Co když bude zrazena podruhé?“

Mne vaše společnost a psaní baví, proto s těžkým srdcem a se slzou v oku dobrovolně nuceně odcházím na nový blog, který je ještě pořád v úpravě, ale už se začíná rýsovat:

https://novepsaniozivote.blogspot.com/

„A budu sloužit blogspotu až do roztrhání těla.“

A na závěr si zapějme tu švejkovskou:

„Což ten mladý mnich v tom křesle

čelo v ruku pravou kloní,

dvě hořké, žhavé slzy

po bledých lících se roní …

Jak je mi teskno okolo srdce,

co těžce, bolně zdvíhá ňadra má,

když tiše sedím, do dálky hledím,

tam, tam do dálky touha má …

Pokud jste rádi chodili na mé stránky, naleznete mne nově na adrese: https://novepsaniozivote.blogspot.com/. Nezmínila-li jsem nějakou příznivou duši v mém článku, odpusťte mi. Bylo mi s vámi dobře.

 

Obr.: vltava.rozhlas.cz