Přeskočit na hlavní obsah

ROZLOUČENÍ S BLOGEM



„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka Švejkovi, který když před léty opustil vojenskou službu, byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba.
„Tak nám odstřelili blog,“ ozval se znovu Švejk.
„To máme pěkné léto,“ navázala Mirijam na vážný rozhovor.
„Stojí to všechno za hovno,“ odvětil posté prý um, který si říkal Stuprum.
„To nám to na blogu pěkně vyvedli,“ se slabou nadějí v hlase se ozvala Pade.
„Na jakém? Kde? Na blogu.cz? Tam se perou už dlouho každý den s technickými problémy,“ doplnil kulaťoučký Pablo. „To ví celá Praha.“

„Zařízli ho jako kuře, pane hostinský. Odstřelili ho. Co tomu říkáte?“ pokračoval v rozhovoru Pablo a nalil si novou sklenku vína. „Já vím, proč mám raději kocůry,“ pomyslel si smutně.

„Já se do takových věcí nepletu, s tím ať mi každý políbí pr…l,“ odpověděl ještě slušně Stuprum, zapaluje si dýmku. „Dneska se do toho míchat, to by mohlo každému člověkovi zlomit vaz. A nějaká blogerská politika, to pro nás nic není, z toho kouká jenom Pankrác.“

„Tady ještě před měsícem byly články,“ ozvala se po chvíli Mirijam, „právě tam, kde teď visí prázdné zrcadlo.“

„Jó, to mají pravdu,“ odpověděla Dorka, „visely tam články a sraly na něj mouchy, tak jsme blog definitivně ukryli.“

„To muselo být hodně ošklivý, pane hostinský,“ přidala se bábinka Ježurka.
„Na blogu dnes mají smutek.“

Akimovy oči zasvítily nadějí: „Na blogu je deset černých praporů.“

Blondýnka s rozevlátým vlasem v rozkvetlé Zahradě přerušila ticho s úsměvem: „Tak už je na pravdě boží, dej mu pánbůh věčnou slávu. Ani se nedočkal, až bude císařem.“

„Ztráta, hrozná ztráta. To se nedá upřít,“ přidala se Axi, Fredy a spol. „On se blog tak lehce nedá nahradit,“ ukecla se Mirijam. „Co všichni ti sirotkové? Nechtěla bych být v kůži té vdovy. Má uzavřít sňatek s nějakým novým blogem? Co z toho bude mít? Co když bude zrazena podruhé?“

Mne vaše společnost a psaní baví, proto s těžkým srdcem a se slzou v oku dobrovolně nuceně odcházím na nový blog, který je ještě pořád v úpravě, ale už se začíná rýsovat:


„A budu sloužit blogspotu až do roztrhání těla.“

A na závěr si zapějme tu švejkovskou:

„Což ten mladý mnich v tom křesle
čelo v ruku pravou kloní,
dvě hořké, žhavé slzy
po bledých lících se roní …

Jak je mi teskno okolo srdce,
co těžce, bolně zdvíhá ňadra má,
když tiše sedím, do dálky hledím,
tam, tam do dálky touha má …

Pokud jste rádi chodili na mé stránky, naleznete mne nově na adrese: https://novepsaniozivote.blogspot.com/. Nezmínila-li jsem nějakou příznivou duši v mém článku, odpusťte mi. Bylo mi s vámi dobře.

 

Obr.: vltava.rozhlas.cz


Komentáře

  1. Však ono se zase všechno rozjede. Pravda, trochu jinak, ale co by to bylo za život, kdyby všechno jelo pořád ve stejných kolejích. Maličko to bude možná házet na výhybkách, ale jakmile se dostaneme z nádraží, pojede to zase jako po másle. Jen už nebudeme mít pojítko negativních zážitků, ty fungují často líp než ty pozitivní :-).

    OdpovědětVymazat
  2. Slušnost je rozloučit se a dát novou adresu na pokračování tvého psaní. Děkuji za adresu, ráda budu na tvůj blog zase chodit. Za nějaký den se tam asi setkáme, když náš Blog.cz vyhlásil sám na sebe bankrot. A tolik slibovali, že pojede dál....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je mi to líto. Já si moc neumím nastavit nové stránky a na starém blogu se mi líbilo. Byli jsme taková pěkná komunita. 😊

      Vymazat
  3. Opět jedno veselé rozloučení se starým blogem. Satira vždy pomohla a my se zase sejdeme.Postupně se hezky pomaloučku najdeme a budeme psát až do zblbnutí. Pardon, dokud nám to hlavička a ručičky dovolí..♥ Už tě mám v oblíbených a snad stihnu všechny návštěvy.♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda. Zasloužíme si trochu zábavy, ne? 😉 Dokud bude sloužit zdraví. Nic nám nebrání zlepšit si náladu. Děkuji. 💖

      Vymazat
  4. Trochu mi vytahuje oči z důlků to zelenkavé pozadí, ale jinak to tu máš pěkné.
    Díky za návod, jak na smajlíky 🧐
    Ale udělat si tu anketu, tu bude asi potíž.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Barvy ještě uvidíme. Připadají mi poněkud mdlé. Anketu jsem ještě nezkoušela. Zatím zálohuji - při záloze se mi objevila chyba, tak řeším s Hankou. Ručně je to hodně pracné.

      Vymazat
    2. Mně se záloha zdařila. I přetažení na WordPress. Ale tam se mi nelíbí. Tak začínám z čisté vody na blogspotu. Ono, ruku na srdce, staré články nikdo číst nebude.
      Takže občas mohu znovu zveřejnit nějakou starou poklesslost jako retrovzpomínku.

      Vymazat
    3. Záloha je spíše nostalgie pro mne. Navíc je to přehlednější, doplněno o obrázky k tématu. Záloha, kterou mám, jsou hala bala soubory ve wordu, později už jsem uváděla odkazy na obrázky.
      A můžeme si chodit do starých článků pro inspiraci.
      Zpětně staré příspěvky nikdo číst nebude. Stejně jako příspěvky, které mají více než 3 stránky. Proto je uvádím na pokračování a maximálně ve třech částech.

      Vymazat
  5. Po blogu se mi bude stýskat, ale tady na blogspotu se mi zatím docela líbí a celkem lituji, že jsem se nepřestěhovala už dřív :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blog je bohužel uzavřená kapitola. Začínám se zabydlovat, jen velikost písma, řádkování a odstavce mne neposlouchají, jak bych chtěla. 😊

      Vymazat
  6. Dnes je pohřeb, ale jako Fénix už jsme z popela povstali a blogujeme vesele dál :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak, tak. Ostych z nového prostředí jsme již překonali. Ale jsme tu. Jako správní vlastenci se nedáme. Jsme nezdolní. 😀

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...