Přeskočit na hlavní obsah

KDYBYCHOM MĚLI KŘÍDLA

Kdybychom měli křídla, mohli bychom létat. Touha létat provází lidstvo od pradávna. Je známa pověst o Daidalovi a Ikarovi. Daidalos se chtěl vrátit do své země, tak pro sebe a Ikara sestrojil křídla podobná křídlům ptáků, která umožňovala létat. Svého syna Ikara varoval: "Neleť ke slunci. Křídla by se ti mohla roztavit. A nelétej ani příliš nízko, moře by ti křídla namočila, byl bys těžký a vlny by tě smetly." Ikarus, radostí, že může létat, letěl ke slunci, křídla se roztavila a Ikarus se zřítil do moře. Když ho moře vyvrhlo na břeh ostrova, zdrcený Daidalos ho pohřbil. Ten ostrov se jmenuje Ikaria.

Nevím, jak by to osobně zamávalo s námi, kdybychom mohli létat pomocí křídel, představuji si, že pomocí rukou. Také bychom určitě chtěli vzlétnout až do nebes. Zatím nám k létání slouží letadlo, dříve balon nebo vzducholoď. Francouzský spisovatel Jules Verne napsal knihu Ukradená vzducholoď. Na motivy tohoto románu natočil režisér Karel Zeman v roce 1967 vědeckofantastický film. Už Jules Verne měl představu, že lidstvo bude létat. Stalo se.

Když jsem byla malá, snila jsem, že létat umím. Neměla jsem sice křídla, ale na ruce náramek, který jeho zapnutím mi umožňoval, abych se odpoutala od země a vyletěla jakkoliv vysoko a kamkoliv. K dýchání ve vesmíru mi sloužila ampulka, jejímž vstříknutím jsem mohla dýchat i v jiných galaxiích. Tak jsem létala po celém světě. Ruce jsem měla vystrčené vpřed, podobně jako Spiderman a používala jsem je jako při plavání. Rychlost byla větší než rychlost světla, protože jsem se přemístila jen pomyšlením.

A k čemu mi létání sloužilo? Ani k tomu, abych měla pěkný rozhled, viděla hezké a cizí krajiny, věděla, co můj milý dělá, ale k tomu, abych se mohla pozdravit a svobodně zazpívat mezi ptáky a mohla zabránit veškeré nespravedlnosti tohoto světa. Byla jsem takový bojovník za lidská práva. Proletěla jsem oknem, roztrhla útočníky, agresora vyhodila ven, spíše snesla na zem, aby bídně nezahynul. Pohybovala jsem se po stropě, po stěnách, vzduchem. Prošla jsem jakýmkoliv povrchem - střechou, zdí, betonem. Zjevila jsem se, jak slovo boží. Po urovnání jakýchkoliv konfliktů jsem zase odletěla. Kde se dělo nějaké příkoří, přiletěla jsem já, krabička poslední záchrany.


Komentáře

  1. pribehynaivniblondyny19. listopadu 2019 v 0:24

    V mých očích jsi hrdinkou i dnes,ač křídla máš hlavně ve svém psaní 😉 Krásný článek 👍🏻

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Jé. Děkuji za pěkný komentář.

    OdpovědětVymazat
  3. Všichni jsem chtěli létat, ale u mě většinou sny úzkostné, letěla jsem moc nízko nebo to nešlo...:)

    OdpovědětVymazat
  4. Pěkné! BTW: Jedna křídla (i s andělem) máme právě v naší Velké bublinové soutěži.

    OdpovědětVymazat
  5. Je to letadlo, je to pták. Ne, superman!

    OdpovědětVymazat
  6. [3]: Já jsem snila i ve dne s otevřenýma očima.

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: Superman bez slušivého oblečku. Žádný plášť. Trenýrky a tričko.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn