Přeskočit na hlavní obsah

Vyškovská minizoo

V rámci narozenin jsme se vypravili na procházku do Minizoo ve Vyškově. Počasí bylo pěkné a oslavenec spokojen.

Přikládám pár fotografií. Nijak jsem nepředpokládala, že se někam vypravíme, takže jsem měla u sebe pouze mobil. Zobrazené fotografie jsou mixem mého mobilu a přítelova fotoaparátu.


Malý oslík. Bylo tam celkem dost lidí. Dostala jsem se blízko a ten oslíkův smutný výraz. Všechny děti si ho chtěly pohladit.


A jeden z jeho rodičů v bílém provedení


Býk


Kovový kůň


Skupinka lemurů


Opalující se lemur. Ti byli nesmrtelní.


Opice. Nejsem si jista, jestli je to makak.


Papoušci


Skupinka nutrií


Nutrie


Velbloud dvouhrbý nazývaný drabař


Detail ovce


Klokan


Detail pštrosa


A dřevěná včelka ze skanzenu. Na tabulích bylo možno si přečíst něco málo o včelařství. K zapůjčení byly i včelařské obleky.


Ze skanzenu

Jen tak pro potěchu oka.


Mirijam


Komentáře

  1. pribehynaivniblondyny13. května 2019 v 13:56

    Také jsme byli, již několikrát. Kovový kůň je taky mezi mými foty😂😂😉🐎

    OdpovědětVymazat
  2. Kovový kůň je trochu rarita. Jinak vyškovská zoo patří k těm menším. Hezčí jsou na sv. Kopečku u Olomouce, ve Dvoře Králové, v Brně, Jihlavě, Praze.

    OdpovědětVymazat
  3. pribehynaivniblondyny14. května 2019 v 1:43

    [2]:Ve Dvoře Králové jsem byla naposled jako malá a v Praze hooodně dávno. Olomouc, Brno, Jihlava krásné...

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Ještě je prý pěkná ve Zlíně, ale tam jsem nedostala pozvánku.

    OdpovědětVymazat
  5. Do Zoo jsem taky hodně chodila se svými dětmi. Nyní je mi těch zvířat líto.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Do Zoo chodí člověk hlavně kvůli dětem. I když do jihlavské zoo jsem se nechala pozvat od kamarádky.
    Líto. Takhle jsem nad tím nepřemýšlela. Žijí v nesvobodě. Snažíme se jim vytvořit, co nejpřijatelnější podmínky. Ale volnost pohybu a lovu v přírodě nemají. Zda nějaká zvířata chovem a rozmnožováním v zoo zachraňujeme, protože by jinak vyhynula, tím si nejsem jista. Zoologické zahrady existují a nějaký účel plní, jinak by zanikly.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...