O životě

NOVÝ ROK 2020 Do Nového roku 2020 přeji všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí, lásky, spokojenosti, mnoho pracovních i osobních úspěchů. Je to přibližně rok, co jsem si zřídila blog. Původně jsem ho pořizovala s jiným úmyslem, jak uvádím ve svém profilu a tento záměr zůstává. Já technický antitalent, který po přečtení třech knih a nějakém návodu na youtube, jak zřídit blog, se mi podařilo v této podobě provozovat blog na našich stránkách. Není ještě úplně ok, ale snad se odhodlám a především najdu čas, k jeho zdokonalení. Teď mi zrovna nefunguje korektně, ale věřím a doufám v odstranění závad. Svého rozhodnutí nelituji. Našla jsem zde spoustu přátel, hodně rad, užitečných informací, vědomostí i zábavu, setkávám se s mnoha osudy, protože nic naplat, anonymní pisatel(ka) se spíše svěří se svým životem papíru. S některými z vás se znám trochu blíže a jsem za vás ráda. Ale stejnou radost i potěšení mi přinese jakákoliv návštěva kohokoliv z vás a těší mě i vaše komentáře. A otevřeně přizná...

V mnoha muslimských rodinách v Německu se na vánoce rozzáří vánoční stromek. Proč muslimové tento křesťanský svátek slaví, vám vysvětlí v následujícím článku Nicol Hery-Moßmannová. Muslimové a vánoce: v islámu neexistuje tento svátek Vánoce nejsou žádným muslimským svátkem. Ježíš se vyskytuje nejen v bibli, ale i v koránu. Muslimové vidí v Ježíši proroka a dokonce posla Božího, ale ne Božího Syna. Narození Ježíše Krista tedy nemá pro muslimy žádný náboženský význam - a právě Narození Ježíše slaví křesťané na Vánoce. Přesto existují v Německu a i v jiných částech světa mnoho muslimských rodin, které svátek přesto slaví. Rozdíl oproti křesťanům: muslimové neslaví vánoce z náboženských, nýbrž spíše z kulturních důvodů a to je něco jiného. Mnoho muslimů, kteří žijí v křesťanských zemích jako je Německo, nachází zálibu v tradicích, které jsou spojeny s vánocemi. Přirozeně všechny děti by chtěly - nezáleží na tom, zda se jedná o křesťanské nebo muslimské děti - dárky, které se o tomto svátku...

Tradice jsou v každé zemi jiné. V tomto článku od Jonase Brandstettera vám představíme vánoční zvyky z celého světa a přiblížíme vám, jak se slaví nejpěknější rodinný svátek v jiných kulturách. Historie vánočních zvyků Vánoce jsou jedním ze tří hlavních svátků církevního roku. Od 4. století se 25. prosince slaví svátek Narození Krista. Vánoce 24. prosince nebo také často nazývané "Štědrý den" jsou podle starého církevního zvyku "předsvátkem" před skutečně velkým svátkem. 25. prosinec byl původně v Římské říši svátkem zimního slunovratu. Ve druhé polovině 4. století se svátek rychle rozšířil do severní Afriky, Španělska a Orientu. Brzy se stal nejoblíbenějším křesťanským svátkem. Dnes Vánoce slaví křesťané i nekřesťané jako svátek rodiny. Stalo se zvykem o vánocích být spolu a vzájemně si dávat dárky. Zvyk obdarovávat se propagoval Martin Luther v roce 1535; chtěl obrátit pozornost dětí na Krista. Po celém světě existují různé zvyky (Foto: Pixabay) Tradice a zvyky v ...

Práce a osobní život jsou dvě různé věci, nespojujte je spolu. Když jste doma po celou dobu, lidé vám říkají, co vše musíte udělat, bez ohledu na vaši práci. Při práci doma může být velmi obtížné udržet váš rodinný život odděleně od vašeho podnikání - ve skutečnosti je to jeden z nejčastějších důvodů, proč domácí podniky selhávají, a jejich majitelé jsou velmi rádi, že se mohou vrátit zpět do firem jako zaměstnanci. Pokud nechcete být vyhnáni od domácího podnikání, je třeba udržet rodinu na uzdě. Pracovní čas, osobní čas Naplánujte si, kdy budete pracovat a kdy nebudete, a držte se toho. To nemusí být nepružné - například je velmi hloupé pracovat například každý den od devíti do pěti - ale stále tam opravdu musíte být. Bez plánu budete nevyhnutelně na mezních hodnotách tak jako tak, a buď budete pracovat příliš mnoho, nebo nedostatečně. Možná by bylo nejlepší stanovit nový plán na začátku každého měsíce nebo týdne, abyste mohli stále reagovat na změny okolností. Ano, vím, že může být o...

Jak čas ubíhal, stále více lidí vyvíjelo tlak, jak se vypořádat s nepříznivou situací, která může přijít v životě každého z nás. V lidském životě je mnoho událostí, které mohou vypadat jako blesk z čistého nebe. Pokud jsou tedy neočekávané, mohly by způsobit další problémy. To je jeden z důvodů, proč většina lidí by ráda věděla, co se přihodí. Myšlenka se může zdát divná, ale astrologie určitě lidem pomáhá. Astrologie se týká metod, které vymýšleli lidé ve starověku, ačkoliv i když došlo k určitým změnám, které jsou přínosem pro moderní svět, základy jsou stále ty stejné. Pokud tomu říkáte věda o hvězdách, nebudete vůbec mimo cíl. V zásadě popisuje vztah hvězd a vás a účinek je odvozen od polohy těchto hvězd v době vašeho narození. To je celý koncept astrologie, ale rozhodně to není tak snadné, jak to vypadá, když se to takhle řekne. Existuje mnohem více komplikací, které je třeba brát v úvahu, abychom dostali přesné údaje. Astrologie opravdu dělala zázraky a ani v moderním světě, jako...

Getty Images/iStockphoto: socha Buddhy v Gangtoku, dnešním hlavním městě federálního státu Sikkim Buddha, Karel Marx a Platon vedou v seznamu nejoblíbenějších filozofů, když se podíváte do vyhledávacích dotazů na Googlu. Kdo jsou a co řekli: 1. Buddha Buddha v němčině: probuzený je vyhledáván v průměru 130 500krát měsíčně lidmi prostřednictvím poskytovatele Google. Na jedné straně ho buddhisté chápou jako bytí, které dosahuje čistoty a dokonalosti ducha svou vlastní mocí a může tak bez omezení rozvíjet svůj potenciál. Současně je Buddha ctnostným jménem Siddhartha Gautama, který žil v letech 563 až 483 př.n. l., zakladatelem buddhismus. Jeho výroky jsou nejen zajímavé pro věřící buddhisty, ale také stimulují myšlení mimo náboženství. Z Buddhových citátů: Neexistuje žádná cesta ke štěstí. Být šťastný je cesta. Láska v minulosti je jen vzpomínka. Budoucí láska je sen a přání. Můžeme opravdu milovat pouze v přítomnosti, tady a teď. Pokud máš problém, zkus jej vyřešit. Pokud ho nedokážeš v...

Stál tam, takový maličký. Outsider. Nikdo s ním nepočítal. Kamarád, který měl mít vystoupení, onemocněl. Na poslední chvíli hledali do hlavní role vlka, který by se naučil básničku na A4, do třech dnů. Přihlásil se. Prý to zvládne. První odpoledne a večer, recitoval, druhý den měl premiéru, třetí den bylo vystoupení. Den před vystoupením nám bylo řečeno, že musí mít kalhoty. Koupili jsme nové se šlemi. Šle se nám nelíbily na bílé košili, tak jsme je sundali. Změřit, zda kalhoty sednou, jsme nestačili. Ztrémovaný recitátor vlka vstoupil s celou skupinkou na pódium. Vedli se za ruce. Nervózně si popotahoval kalhoty, které se mu při každém kroku svezly téměř až ke kolenům. Zpíval, tancoval, ukláněl se. Jednou rukou si kalhoty stále přidržoval, aby mu nespadly úplně. Pak přišlo jeho velké sólo s Červenou Karkulkou. Měla v ruce košíček. Vlk v šedých kalhotech hrál drsňáka a přitom v něm byla malá dušička. Zápasil nejen s tím, aby to nepopletl a nezapomněl, ale i se svými vlčími kalhotami, k...