Přeskočit na hlavní obsah

JISTĚ, PANE PREMIÉRE!

Dostali jsme jako dárek k narozeninám lístky do Mahenova divadla v Brně na hru Jistě, pane premiére, kterou prezentovalo divadlo Bez zábradlí. Jedná se o satirickou komedii z prostředí vysoké politiky. Původní komedie byla zasazena do Velké Británie.

Tahle přepracovaná v režii Karla Heřmánka a Michala Pavlíka byla vtipně zasazena do současných problémů. S elegantním, ironickým a vtipným humorem nahlíží do světa a zákulisí politiky. Vláda je v krizi, premiér Jim Hacker má problém. Je třeba zachránit zemi, Evropu, ale především svou vlastní židli. Tajemník kabinetu Sir Humphrey Appleby má plán. 

V recenzích jsem četla kritiku na ztvárnění rolí a obsah představení a ne vždy byla pozitivní. Já za sebe mohu říci, že Karel Heřmánek, Josef Carda, Ladislav Županič, Karel Heřmánek ml. a jediná ženská představitelka Dana Morávková se mi líbili. Nevím, koho bych vyzdvihla. V jednom okamžiku měl Josef Carda náročný monolog, kterého se zhostil bravurně. Karel Heřmánek i Ladislav Županič předvedli dobrý výkon. Na divadelní scénu se mi zdálo, že Dana Morávková „málo hrála“, ale měla elegantní červené šaty, které jí dělaly na její věk pěknou postavu. Červené boty na jehličkách vyzdvihly její hezké nohy. Srozumitelně artikulovala a používala divadelní gesta bez přehánění.

Navazující hra Jistě, pane premiére je pokračováním seriálu Jistě, pane ministře a svým obsahem se překrývá a přesto liší s původním britským televizním seriálem BBC, který byl natočený v letech 1980 – 1988. Jeho autory jsou Antony Jay a Jonathan Lynn. Seriál je politickou satirou zesměšňující chování politiků a státní byrokracie.

Mně osobně se líbí kritické úvahy na dnešní poměry podané vtipným způsobem. 

Představení trvalo dvě hodiny a po něm se konala ochutnávka vína. Přítel chodí spát se slepicemi, takže než bychom si vystáli frontu a strávili ještě hodinu v divadle, odebrali jsme se k východu.

O přestávce jsem neodolala, a když už jsem měla s sebou mobil, vyfotila jsem strop Mahenova divadla v Brně.


Obr.: strop Mahenova divadla

A noční vysmívanou osmimetrovou sochu moravského markraběte Jošta z rodu Lucemburků na Moravském náměstí v Brně při procházce domů. 


Obr.: Jošt    

Komentáře

  1. TlusŤjoch: Ten britský seriál je velmi povedený.
    Ale mám pocit, že suchý anglický humorv současnosti umírá na úbytě.
    Bohužel, lidi se už neumí zasmát sami sobě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikdy jsem anglickému humoru moc nerozuměla, ale ten britský seriál je výstižný. Myslím, že většina lidí v současnosti ztrácí humor. A přitom kdyby to nebylo k pláči, tak je tu tolik komických situací.

      Vymazat
  2. Milá Mirijam,
    všechno nejlepší k dnešnímu svátku...!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc. P.S.: Nevíš náhodou, co je s Ježurkou? Nějak dlouho se neozývá...

      Vymazat
  3. Kdysi jsem viděl "Jistě, pane ministře..." na Vinohradech, ale jinak mám samozřejmě moc rád televizní předlohu. Jen aby nám to jednou samozvaní morální bdíči zase nezakázali :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě. Říkala jsem si - ještě zůstávají zbytky demokracie. 😉

      Vymazat
  4. Musel to být moc fajn zážitek. Docela jsem dostala chuť zkouknout zas aspoň ten seriál :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...