V časopise Žena život jsem objevila indiánskou moudrost, shrnutou do 32 bodů. Na článku se podílela Lenka Brožová a Jakub Vágner.
· Dobrý člověk vidí dobrá znamení.
· Abys zaslechl sám sebe, potřebuješ tichý den.
· Zjistíš-li, že jedeš na mrtvém koni, slez.
· Kdo mlčí, ví dvakrát víc než ten, kdo žvaní.
· Je mnoho způsobů, jimiž páchne skunk.
· Musíme jenom umřít.
· Než začneš soudit chyby jiných lidí, pohlédni na stopy vlastních mokasín.
· Vlast máš tam, kde je ti dobře.
· V každém člověku zápasí zlý vlk s dobrým. Vyhrává ten, kterého krmíš.
· Když máš co říct, vstaň, aby tě bylo vidět.
· Ne vždy je nepřítel nepřítelem a přítel přítelem.
· Kdo má jednu nohu v kánoi a druhou ve člunu, spadne do řeky.
· Všechno na světě má svou píseň.
· Dítě je host ve tvém domě: nakrm ho, pouč a propusť.
· S proudem dokáže plout i leklá ryba.
· Život plyne zvnitřku ven. Drž se té myšlenky a budeš skutečným člověkem.
· Dobře řečené slovo je účinnější než obratně hozený tomahavk.
· Mluv s dětmi, když jedí, a řečené zůstane, i když ty odejdeš.
· Člověk si má sám dělat své šípy.
· Kůň přivázaný ke sloupu jen těžko získá na rychlosti.
· Všechno na Zemi má svůj cíl, na každou nemoc je lék a každý člověk má své předurčení.
· Žába si nevypije rybník, ve kterém žije.
· Řekni mi a zapomenu, ukaž mi a nesvedu si pamatovat, dovol mi se zúčastnit a pochopím.
· Miluj zem. Nezdědils ji po rodičích, ale dlužíš ji svým dětem.
· Vědění je skryto v každé z věcí. Celý svět byl kdysi knihovnou.
· Žij svůj život tak, aby se strach ze smrti nikdy nevkradl do tvého srdce.
· Když zabloudíš, vzpomeň si, co říkávali staří. Neztratil ses ty, ztratilo se tvé týpí.
· Každý by měl být sám sobě vůdcem.
· Když přineseš do vigvamu hořící větev, nestěžuj si na kouř.
· Tvá mysl musí být jako týpí. Nech dílec u vchodu otevřený, aby čerstvý vzduch mohl dovnitř a odvál kouř zmatku.
· Každý, jemuž se dobře daří nebo má úspěch, musel o něčem snít.
· Až bude poražen poslední strom, až bude otrávena poslední řeka a uloven poslední pták, pak teprve pochopíte, že peníze se jíst nedají.
Některá z těchto úsloví jsou známá. Líbí se mi třetí: Zjistíš-li, že jedeš na mrtvém koni, slez. Na druhou stranu každá cesta někam vede. I cesta do pekla je dlážděna dobrými předsevzetími. Ale nejdůležitější je, že jsme na cestě.
Je spoustu moudrých vět, průšvich je, že je i spousta lidí, kteří nad nimi arogantně ohrnují nos
OdpovědětVymazatTo máš pravdu.
VymazatCo se týče modrostí a pořekadel, tak v mé první práci byl člověk (pracovní jméno José), který takováto moudra sypával z rukávu na potkání. Na jednom podnikovém večírku ho chtěl ztrapnit jeden ze šéfů a řekl Josému, že zná jedno čínské přísloví:
OdpovědětVymazat"Řečmi rýži neuvaříš."
José zahanbeně odešel, leč vrátil se za půl hodiny a pravil.
"Máte pravdu, zkusil jsem si to. Ale existuje i toto moudro - Neplivej nikdy do studánky, nevíš, kdy z ní budeš pít."
Hezké pořekadlo. Vytanul mi na mysli vtip. Číňané jsou hrozně skromní. Jim stačí zrnko rýže a jedna kachna - velká (pokud možno pekingská).
VymazatPodobný:
Vymazat"Kohn, prý vyráběj paštiku ze slavičích jazýčků?"
"Nu, ano,"
"No, ale určitě no nebudou jen čisté jazýčky, že?"
"No, míchám to s koňským masem."
"A v jakém poměru?"
"Jedna ku jedné - jeden jazýček, jeden kůň."
Při cestě na dovolenou jsme narazili na stánek s prodejem koňského salámu. Nakonec jsme nepohrdli koňskou klobásou, ale při ceně 100,- Kč za kus se nám protočily panenky.
OdpovědětVymazatAsi šlo o koně dostihového.
VymazatA vás dostihla inflace.
To nebylo možno poznat. 😀
VymazatJe tam spousta moudrých vět, jen bychom si na ně měli někdy včas vzpomenout.
OdpovědětVymazatTo si člověk připomene, když se mu v životě objeví taková nebo podobná situace.
OdpovědětVymazat