Přeskočit na hlavní obsah

INDIÁNSKÁ MOUDROST

V časopise Žena život jsem objevila indiánskou moudrost, shrnutou do 32 bodů. Na článku se podílela Lenka Brožová a Jakub Vágner.

·         Dobrý člověk vidí dobrá znamení.

·         Abys zaslechl sám sebe, potřebuješ tichý den.

·         Zjistíš-li, že jedeš na mrtvém koni, slez.

·         Kdo mlčí, ví dvakrát víc než ten, kdo žvaní.

·         Je mnoho způsobů, jimiž páchne skunk.

·         Musíme jenom umřít.

·         Než začneš soudit chyby jiných lidí, pohlédni na stopy vlastních mokasín.

·         Vlast máš tam, kde je ti dobře.

·         V každém člověku zápasí zlý vlk s dobrým. Vyhrává ten, kterého krmíš.

·         Když máš co říct, vstaň, aby tě bylo vidět.

·         Ne vždy je nepřítel nepřítelem a přítel přítelem.

·         Kdo má jednu nohu v kánoi a druhou ve člunu, spadne do řeky.

·         Všechno na světě má svou píseň.

·         Dítě je host ve tvém domě: nakrm ho, pouč a propusť.

·         S proudem dokáže plout i leklá ryba.

·         Život plyne zvnitřku ven. Drž se té myšlenky a budeš skutečným člověkem.

·         Dobře řečené slovo je účinnější než obratně hozený tomahavk.

·         Mluv s dětmi, když jedí, a řečené zůstane, i když ty odejdeš.

·         Člověk si má sám dělat své šípy.

·         Kůň přivázaný ke sloupu jen těžko získá na rychlosti.

·         Všechno na Zemi má svůj cíl, na každou nemoc je lék a každý člověk má své předurčení.

·         Žába si nevypije rybník, ve kterém žije.

·         Řekni mi a zapomenu, ukaž mi a nesvedu si pamatovat, dovol mi se zúčastnit a pochopím.

·         Miluj zem. Nezdědils ji po rodičích, ale dlužíš ji svým dětem.

·         Vědění je skryto v každé z věcí. Celý svět byl kdysi knihovnou.

·         Žij svůj život tak, aby se strach ze smrti nikdy nevkradl do tvého srdce.

·         Když zabloudíš, vzpomeň si, co říkávali staří. Neztratil ses ty, ztratilo se tvé týpí.

·         Každý by měl být sám sobě vůdcem.

·         Když přineseš do vigvamu hořící větev, nestěžuj si na kouř.

·         Tvá mysl musí být jako týpí. Nech dílec u vchodu otevřený, aby čerstvý vzduch mohl dovnitř a odvál kouř zmatku.

·         Každý, jemuž se dobře daří nebo má úspěch, musel o něčem snít.

·         Až bude poražen poslední strom, až bude otrávena poslední řeka a uloven poslední pták, pak teprve pochopíte, že peníze se jíst nedají.


 Některá z těchto úsloví jsou známá. Líbí se mi třetí: Zjistíš-li, že jedeš na mrtvém koni, slez. Na druhou stranu každá cesta někam vede. I cesta do pekla je dlážděna dobrými předsevzetími. Ale nejdůležitější je, že jsme na cestě.

 

 

Komentáře

  1. Je spoustu moudrých vět, průšvich je, že je i spousta lidí, kteří nad nimi arogantně ohrnují nos

    OdpovědětVymazat
  2. Co se týče modrostí a pořekadel, tak v mé první práci byl člověk (pracovní jméno José), který takováto moudra sypával z rukávu na potkání. Na jednom podnikovém večírku ho chtěl ztrapnit jeden ze šéfů a řekl Josému, že zná jedno čínské přísloví:
    "Řečmi rýži neuvaříš."
    José zahanbeně odešel, leč vrátil se za půl hodiny a pravil.
    "Máte pravdu, zkusil jsem si to. Ale existuje i toto moudro - Neplivej nikdy do studánky, nevíš, kdy z ní budeš pít."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezké pořekadlo. Vytanul mi na mysli vtip. Číňané jsou hrozně skromní. Jim stačí zrnko rýže a jedna kachna - velká (pokud možno pekingská).

      Vymazat
    2. Podobný:
      "Kohn, prý vyráběj paštiku ze slavičích jazýčků?"
      "Nu, ano,"
      "No, ale určitě no nebudou jen čisté jazýčky, že?"
      "No, míchám to s koňským masem."
      "A v jakém poměru?"
      "Jedna ku jedné - jeden jazýček, jeden kůň."

      Vymazat
  3. Při cestě na dovolenou jsme narazili na stánek s prodejem koňského salámu. Nakonec jsme nepohrdli koňskou klobásou, ale při ceně 100,- Kč za kus se nám protočily panenky.

    OdpovědětVymazat
  4. Je tam spousta moudrých vět, jen bychom si na ně měli někdy včas vzpomenout.

    OdpovědětVymazat
  5. To si člověk připomene, když se mu v životě objeví taková nebo podobná situace.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

OČNÍ ZÁŠKUBY

Když se oko zblázní Přichází to docela náhle a trvá většinou několik minut: oční škubnutí. Ačkoliv je to jen nepatrný pohyb, může dost znervóznit. Uvádíme přehled příčin a příznaků - a vysvětlíme, jak se záškubům oka vyhnout. Foto: Susann Städter/photocase.de Náhle se víčko začne chvět. Co za tím vězí a co se s tím dá dělat? Že se naše oči na pár sekund zdánlivě jakoby samy od sebe nakrátko zavřou a zase otevřou, víme. Zavření a otevření oka, mrkání, zajišťuje stabilní slzný film a my jsme na to tak zvyklí, že ho někdy vědomě nevnímáme. Oční víčko však někdy rychle a nekontrolovatelně kmitá a škubá, což může vést k nejistotě. Záškuby očí: Varovný signál těla Napřed dobrou zprávu: I když výsledky vyhledávání na Googlu naznačují něco jiného - u většiny lidí za záškuby nejsou žádné nádory nebo nevyléčitelná nervová onemocnění, ale neškodné příčiny. Otravné škubání je však signálem našeho těla, že je něco špatně. A naslouchat vlastnímu tělu se vždy vyplatí. Příčin, proč oko má záškuby, je

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn