Přeskočit na hlavní obsah

Ježíš byl černoch


jeho krev byla červená jako moje,
a když ho bičovali,
a když ho zvedli
a jeho temný kříž shořel
přes noc,
viděl jsem, jak si ho vybrali,
jako jablko,
a zasadili ho
do země,
aby ho poslali domů,

a viděl jsem rozpadat se strážní věže,
a jeho plášť se vybělil na slunci,
a sledoval jsem, jak se objevují živé barvy,
zlatá, zelená a červená,
a slyšel jsem v dáli řev lva,
a viděl jsem neklidný oceán,
jak je bičován jako on,
a viděl jsem krev
(červenou krev, vzpomeňte si),
jak se rozlévá přes paluby a loděnice,

a v kabinách v podpalubí,
kam ho opálení dostali,
viděl jsem, jak ho také bičují
a klekají na něj,
a pak jsem viděl, jak ho vytáhli
nahoru do temné noci
s křížem lásky za sebou,
aby je všechny vedl cestou
do Babylonu.


Překlad básně ze sbírky Moderní život je nesmysl. Autorem je Nathan Cocker, narozený v Anglii v Oackley. 

Báseň bez rýmu ve formě volného veršování má hluboké myšlenky a autor má bujnou fantazii. Tento druh poezie mi připomíná „zenové“ básnění. Už jen ten název básně. 

Pro ilustraci posílám ještě video Tea! od Nathana Cockera. Kdo umíte anglicky, třeba si přijdete na své. Co všechno může symbolizovat lití čaje.

https://www.youtube.com/watch?v=o0S0HCDq77A

 

 

Komentáře

  1. Z jablek mám nejraději Gdaňský hranáč (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Gda%C5%88sk%C3%BD_hran%C3%A1%C4%8D)

    OdpovědětVymazat
  2. Gdaňský hranáč má krásná červená jablka, chutnající po malinách.
    Ale vezmi si strom - jako kříž. Kořen v zemi, koruna se tyčí do nebe a větve ukazují, jak máš mít rád lidi. Se srdcem na dlani. Kříž je symbol stromu.

    OdpovědětVymazat
  3. S křížem je kříž
    Z křížů je mříž
    Dívej se víš
    Pak pochopíš

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezky zveršováno. Stejně svůj kříž si každý neseme sám.

      Vymazat
  4. Proboha, chceš mi přivolat noční můry? Já trvám na bílém atletovi na kříži....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Noční můry ne, spíš černé myšlenky. Pro mne je důležité, aby měl vousy ...

      Vymazat
    2. Dneska je důležité aby měl roušku. Alespoň bederní.

      Vymazat
    3. Máš pravdu, důležitá je jeho duševní síla.

      Vymazat
    4. Jeho duch vládne světu, ale svět o tom nejspíš neví. Lásku, soucit, milosrdenství aby člověk pohledal.

      Vymazat
  5. Aby to bylo trochu vyvážené, mohl by být také napůl cikán :).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...