Přeskočit na hlavní obsah

GEROLDSECK

Geroldseck, starý hrad ve Wasgau. Před lety se o něm slýchávala mnohá dobrodružství: že totiž bude vidět na stejném zámku v určitém období roku staroněmecké hrdiny, krále Ariovista, Hermanna, Wittekinda, Siegfrieda a mnoho, mnoho dalších; kteří, když by Němci byli v zoufalé situaci a zkáze, by měli znovu vyjít a být nápomocni řadě starých německých národů.
  
Obr.: en.wikipedia.org/wiki/Château_du_Petit-Geroldseck 
Zdroj:

Brüder Grimm: Deutsche Sagen

Překlad: Mirijam

Komentáře

  1. Já mám rád ságu o Siegfriedovi a Brunhildě.
    Končí špatně, ale tak už to někdy bývá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Píseň o Niebelunzích je oprávněně lit. poklad. A co se hrdinů na Geroldsecku týká, už je nejvyšší čas sedlat koně...

      Vymazat
    2. Ring des Niebelungen je skvost německé literatury.

      Vymazat
    3. Viděl jsem "Prsten pana Niebelungena" v Semaforu. S humorem a poetikou p. Suchého.

      Vymazat
  2. Takže tedy něco jako blaničtí rytíři, třeba se opravdu těchto zachránců brzy dočkáme ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen aby se nevyplnilo Sybilino proroctví. "A Čechů zbude jenom tolik, že se vejdou pod formanskou plachtu."

      Vymazat
    2. Doufám, že tak zle ještě hodně dlouho nebude :)

      Vymazat
    3. Sybila prorokovala: "Žluté plémě zaplaví celý svět a Čechů zbude ... . Napadá mi určitá souvislost, ale nevěřím tomu. To je konspirační teorie.

      Vymazat
  3. Vždyť do Vánoc prý bude po chřipce. ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chřipka bude s námi pořád a jak to zatím vypadá, ten coviďák taky. Příští rok v létě bude mít většina vybudovanou vlasntí imunitu. Do Vánoc to nevidím.

      Vymazat
  4. V té naší koronavirové krizi by už mohli o sobě dát vědět .

    OdpovědětVymazat
  5. No jo. Ale kdo je tady spasitel? Na vůdce to nevypadá, takže je třeba začít zespodu. Spasitelé jsme my, odpovědní lidé, kteří budou mít nejen poslaneckou imunitu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...

Hrdlička

Byli manželé. Manžel našel na ulici zbědovalé ptáče, hrdličku. Nebyla úplně jako holubi, tak ji vyhodili z hnízda. Ležela, ještě neuměla létat, srdéčko ji poplašeně tlouklo. Manžel přišel domů. V náručí malé stvoření: „Já ji naučím létat!“ jásal ve dveřích. „Jak to uděláš? Ty jsi se zbláznil. To nemyslíš vážně,“ odvětila manželka, v očích otázku. „Zůstane tu pták s námi, nebo ho manžel uloží někde do křoví, aby nepřišel k úrazu?“ „Napřed ji musíme nakrmit, aby se postavila na nožičky.“ Krmení vzal doslovně, když nechtěla z lahve, použil metodu z úst do úst. „Tebe už nikdy nebudu líbat! Víš kolik má bacilů a co za nemoci všechno přenáší?“ osopila se na něho manželka.   „Vždyť je to ještě miminko. Podívej, jaké má nádherné peří!“ rozplýval se manžel. Hrdlička po několika dnech dospěla do stavu, že byla schopna učit se létání. „Tady po bytě tedy ne. Jestli jí to chceš názorně předvést, otevři okno ve druhém poschodí, roztáhni křídla, tedy ruce a ...