Přeskočit na hlavní obsah

GEROLDSECK

Geroldseck, starý hrad ve Wasgau. Před lety se o něm slýchávala mnohá dobrodružství: že totiž bude vidět na stejném zámku v určitém období roku staroněmecké hrdiny, krále Ariovista, Hermanna, Wittekinda, Siegfrieda a mnoho, mnoho dalších; kteří, když by Němci byli v zoufalé situaci a zkáze, by měli znovu vyjít a být nápomocni řadě starých německých národů.
  
Obr.: en.wikipedia.org/wiki/Château_du_Petit-Geroldseck 
Zdroj:

Brüder Grimm: Deutsche Sagen

Překlad: Mirijam

Komentáře

  1. Já mám rád ságu o Siegfriedovi a Brunhildě.
    Končí špatně, ale tak už to někdy bývá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Píseň o Niebelunzích je oprávněně lit. poklad. A co se hrdinů na Geroldsecku týká, už je nejvyšší čas sedlat koně...

      Vymazat
    2. Ring des Niebelungen je skvost německé literatury.

      Vymazat
    3. Viděl jsem "Prsten pana Niebelungena" v Semaforu. S humorem a poetikou p. Suchého.

      Vymazat
  2. Takže tedy něco jako blaničtí rytíři, třeba se opravdu těchto zachránců brzy dočkáme ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen aby se nevyplnilo Sybilino proroctví. "A Čechů zbude jenom tolik, že se vejdou pod formanskou plachtu."

      Vymazat
    2. Doufám, že tak zle ještě hodně dlouho nebude :)

      Vymazat
    3. Sybila prorokovala: "Žluté plémě zaplaví celý svět a Čechů zbude ... . Napadá mi určitá souvislost, ale nevěřím tomu. To je konspirační teorie.

      Vymazat
  3. Vždyť do Vánoc prý bude po chřipce. ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chřipka bude s námi pořád a jak to zatím vypadá, ten coviďák taky. Příští rok v létě bude mít většina vybudovanou vlasntí imunitu. Do Vánoc to nevidím.

      Vymazat
  4. V té naší koronavirové krizi by už mohli o sobě dát vědět .

    OdpovědětVymazat
  5. No jo. Ale kdo je tady spasitel? Na vůdce to nevypadá, takže je třeba začít zespodu. Spasitelé jsme my, odpovědní lidé, kteří budou mít nejen poslaneckou imunitu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...