Přeskočit na hlavní obsah

OBR ARMÁDA

V dobách Karla Velikého žil obr a válečník, zvaný Armáda, byl Šváb, narozený v Thurgau, nyní ve Švýcarsku, který se brodil přes všechny vody, nepotřeboval přejít žádný most, táhl koně za ocas a poté vždy řekl: „No, chlapče, musíš jít také!“ Jezdil i ve válkách císaře Karla. Bojoval proti nepřátelům, větrům a strašidlům. Sekal lidi jako se kosí tráva. Všichni  viseli jako na rožni, přenášel je na ramenou jako králíky nebo lišky a když se vrátil domů a jeho dobří společníci a sousedé se ho zeptali, co udělal, jak se mu vedlo ve válce, říkal s nelibostí a hněvem: "Co bych měl říct o těchto malých žábách! Nesl jsem jich sedm nebo osm navlečených na rožni, hozených přes ramena, nevím, co kvákají, nestojí to za potíže, aby císař povolal tolik lidí proti takovým ropuchám a červům. Chtěl jsem to udělat mnohem jednodušší!“ Tohoto obra pojmenovali Armáda, protože se ve válkách dá srovnat téměř s armádou, tolik nepřátel vyřídil. Nepřátelé, větry a strašidla před ním uprchli, mysleli si, že je to nelítostný ďábel.


Zdroj:

Brüder Grimm: Deutsche Sagen

Překlad: Mirijam

 

Komentáře

  1. Znám takové! Pryč od nich! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč? Dobrý ochránce a určitě splní i jiné služby.l

      Vymazat
  2. Z Thurgau mám raději toho šlechtitele Müllera. /google: Müller Thurgau (zkratka MT) je moštová odrůda révy vinné (Vitis vinifera), určená k výrobě bílých vín, kterou vyšlechtil Prof. Herrmann Müller, původem ze švýcarského kantonu Thurgau, v roce 1882 křížením odrůd Ryzlink rýnský a Madlenka královská (Madeleine Royale)./

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ti dva Němci Müller i Thurgau se u mne také zapsali.

      Vymazat
  3. No jo, každý "VELIKÝ" má svého ARMÁDA.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A obráceně. Každá armáda ma svého velkého muže.

      Vymazat
  4. To byl opravdu velký muž a hrdina! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý panovník si v dávných dobách hledal udatné rytíře velkého formátu.

      Vymazat
  5. Ale i obr může být poražen. Jako ve filmu Troja. Achilleus porazil velkého válečníka svojí mrštností :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Kdyby využíval svoji skluzavku i na rande, mohl tu být dodnes. 😊

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...

Hrdlička

Byli manželé. Manžel našel na ulici zbědovalé ptáče, hrdličku. Nebyla úplně jako holubi, tak ji vyhodili z hnízda. Ležela, ještě neuměla létat, srdéčko ji poplašeně tlouklo. Manžel přišel domů. V náručí malé stvoření: „Já ji naučím létat!“ jásal ve dveřích. „Jak to uděláš? Ty jsi se zbláznil. To nemyslíš vážně,“ odvětila manželka, v očích otázku. „Zůstane tu pták s námi, nebo ho manžel uloží někde do křoví, aby nepřišel k úrazu?“ „Napřed ji musíme nakrmit, aby se postavila na nožičky.“ Krmení vzal doslovně, když nechtěla z lahve, použil metodu z úst do úst. „Tebe už nikdy nebudu líbat! Víš kolik má bacilů a co za nemoci všechno přenáší?“ osopila se na něho manželka.   „Vždyť je to ještě miminko. Podívej, jaké má nádherné peří!“ rozplýval se manžel. Hrdlička po několika dnech dospěla do stavu, že byla schopna učit se létání. „Tady po bytě tedy ne. Jestli jí to chceš názorně předvést, otevři okno ve druhém poschodí, roztáhni křídla, tedy ruce a ...