Přeskočit na hlavní obsah

HRA OBRŮ

V Höxteru, mezi Godelheimem a Amelunxenem, leží Brunsberg a Wiltberg, kde prý měli své hrady Sasové v bitvě s Karlem Velikým. Podle legendy o godelsheimském národu tam dříve žili obři, kteří byli tak velcí, že když ráno vstali a natáhli ruku, byli schopni pozdravit se rukama z oken. Také házeli koulemi jako u míčové hry. Koule létaly tam a zpět. Jednou taková koule dopadla doprostřed údolí a vytvořila v zemi obrovskou díru, kterou lze dodnes vidět. Kotlina se nazývá Knäuelwiese.  

Obři tam vládli zemi, dokud nepřijel mocný a válečný národ a nevešel s nimi v spor. Proběhla obrovská bitva, krev tekla údolím a zabarvila Weser červeně. Všichni obři byli zabiti, jejich hrady dobyté a od té doby nově příchozí lid vládl krajině.

Podle jiného vyprávění zasílal obr z Brunsbergu každý den obrovi z Wiltbergu dopis, který byl navinutý na velkém přadenu příze. Házeli ho sem a tam. Jednoho dne spadlo klubko do louže, pod kus dřeva v Braunbergu. Na tom místě vznikl velký rybník, kde rostou bílé lilie a kde bílá žena přichází a umývá se v něm i v tyto dny každé velikonoční pondělí.



Zdroj:
Brüder Grimm: Deutsche Sagen
Překlad: Mirijam

 

Štítky:

Komentáře

  1. stuprum15. září 2020 v 19:34

    Bizár. A to je čtou děti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirijam16. září 2020 v 14:34

      To je jak staré pověsti české. Obři vždy vzbuzovali úctu. Ne každému národu se podařilo obry zapudit.

      Vymazat
  2. Tlustjoch15. září 2020 v 22:51

    Bílá žena koupající se v rybníku. Jak idylické . Ale co ženy černé a žluté?
    A ti dva obři používali uzlové písmo? Určitě šlohli know-how na kipu jihoamerickým Indiánům.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirijam16. září 2020 v 14:36

      Na hradech také máme bílou paní. Ženy černé jsou k vidění především v Africe, ženy žluté v asijském prostředí. Umývat se mohou všechny. Jen blázni si myslí, že voda škodí.

      Vymazat
  3. D.n.15. září 2020 v 23:00

    Jeden z obrů to prý dotáhl až na obrsta.!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirijam16. září 2020 v 14:38

      Plukovník je vysoká hodnost, ale ti, co obry porazili, nejspíš měli generála, možná armádního.

      Vymazat
    2. Tlustjoch17. září 2020 v 5:58

      anebo C.K. polního maršálka.😦

      Vymazat
  4. Ježurka16. září 2020 v 5:33

    To je opravdu zajímavé povídání, no je dobře, že to není pravda, že?

    OdpovědětVymazat
  5. Mirijam16. září 2020 v 14:39

    To jsou německé báje a pověsti.

    OdpovědětVymazat
  6. Eliss17. září 2020 v 2:17

    Spíše bych se k přikláněla k té pověsti o házení míčových her, ta druhá je taková až moc fantastická :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirijam17. září 2020 v 9:57

      U nás jsou bílé paní na hradech. Také se mi nezdá, že by se koupaly v rybníku.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...
11 komentářů
Další informace

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...
23 komentářů
Další informace

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
15 komentářů
Další informace