Přeskočit na hlavní obsah

HRA OBRŮ

V Höxteru, mezi Godelheimem a Amelunxenem, leží Brunsberg a Wiltberg, kde prý měli své hrady Sasové v bitvě s Karlem Velikým. Podle legendy o godelsheimském národu tam dříve žili obři, kteří byli tak velcí, že když ráno vstali a natáhli ruku, byli schopni pozdravit se rukama z oken. Také házeli koulemi jako u míčové hry. Koule létaly tam a zpět. Jednou taková koule dopadla doprostřed údolí a vytvořila v zemi obrovskou díru, kterou lze dodnes vidět. Kotlina se nazývá Knäuelwiese.  

Obři tam vládli zemi, dokud nepřijel mocný a válečný národ a nevešel s nimi v spor. Proběhla obrovská bitva, krev tekla údolím a zabarvila Weser červeně. Všichni obři byli zabiti, jejich hrady dobyté a od té doby nově příchozí lid vládl krajině.

Podle jiného vyprávění zasílal obr z Brunsbergu každý den obrovi z Wiltbergu dopis, který byl navinutý na velkém přadenu příze. Házeli ho sem a tam. Jednoho dne spadlo klubko do louže, pod kus dřeva v Braunbergu. Na tom místě vznikl velký rybník, kde rostou bílé lilie a kde bílá žena přichází a umývá se v něm i v tyto dny každé velikonoční pondělí.



Zdroj:
Brüder Grimm: Deutsche Sagen
Překlad: Mirijam

 

Komentáře

  1. Odpovědi
    1. To je jak staré pověsti české. Obři vždy vzbuzovali úctu. Ne každému národu se podařilo obry zapudit.

      Vymazat
  2. Bílá žena koupající se v rybníku. Jak idylické . Ale co ženy černé a žluté?
    A ti dva obři používali uzlové písmo? Určitě šlohli know-how na kipu jihoamerickým Indiánům.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na hradech také máme bílou paní. Ženy černé jsou k vidění především v Africe, ženy žluté v asijském prostředí. Umývat se mohou všechny. Jen blázni si myslí, že voda škodí.

      Vymazat
  3. Jeden z obrů to prý dotáhl až na obrsta.!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plukovník je vysoká hodnost, ale ti, co obry porazili, nejspíš měli generála, možná armádního.

      Vymazat
    2. anebo C.K. polního maršálka.😦

      Vymazat
  4. To je opravdu zajímavé povídání, no je dobře, že to není pravda, že?

    OdpovědětVymazat
  5. To jsou německé báje a pověsti.

    OdpovědětVymazat
  6. Spíše bych se k přikláněla k té pověsti o házení míčových her, ta druhá je taková až moc fantastická :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás jsou bílé paní na hradech. Také se mi nezdá, že by se koupaly v rybníku.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...