Přeskočit na hlavní obsah

NOVÝ ZAČÁTEK


Tak začínám na blogspotu. Přešla jsem z platformy blog.cz. Tímto bych chtěla poděkovat Veruce a Martinovi Rybenským, kteří mi pomohli převést blog.cz v únoru 2020 svým programem. Zbývající měsíce jsem ručně kopírovala a doufám, že články, včetně obrázků, nezmiznou. Pak bych musela těch několik měsíců zazálohovat z wordu. Jsem technický, počítačový antitalent, tudíž pro mne je to výzva. Ještě chvíli potrvá, než se tu dokonale zabydlím a poznám všechny možnosti, nastavení a používání blogspotu.

Jsem členkou Klubu blogerů - zde je odkaz:
 
  https://klub-blog.blogspot.com/

Ale ke mně. Spíše k mé práci na blogu. Najdete zde všechno možné, o co se zajímám. Něco z psychologie, sociálních vztahů, osobního růstu, cestování, kultury, politiky, něco z duchovního života a také překlady článků a povídek z anglického, německého a italského jazyka. Občas napíšu něco ze života nebo poezii. Témata jsou veselá i smutná, lehce erotická, depresivní. Podle chuti a podle nálady. 

Věřím, že se vám bude na mých stránkách líbit a najdete zde vždy něco k přečtení pro pozvednutí vaší nálady, pobavení nebo naopak ke smutnému zamyšlení.





Komentáře

  1. Čerf21. července 2020 v 17:23

    Říkává se, že každý začátek je těžký, ale já si spíš myslím, že každý začátek je dobrý. Tak ať opravdu je a držím palce ať se ti v novém blogovém domě líbí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tlustjoch22. července 2020 v 7:55

      Důležitý je dobrý konec, česky hepyjend.

      Vymazat
    2. Mirijam29. července 2020 v 4:52

      Každý začátek je těžký. Jde to, ale dře to. Konec dobrý, všechno dobré. Ať se nám daří!!! 😀

      Vymazat
  2. stuprum21. července 2020 v 19:34

    Mě zajímají hlavně překlady Ungarettiho, mého oblíbeného válčícího básníka!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirijam22. července 2020 v 8:48

      Nem tudom magyarom! Podívám se na egyptského Itala! 😉

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...
23 komentářů
Další informace

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
15 komentářů
Další informace

Hrdlička

Byli manželé. Manžel našel na ulici zbědovalé ptáče, hrdličku. Nebyla úplně jako holubi, tak ji vyhodili z hnízda. Ležela, ještě neuměla létat, srdéčko ji poplašeně tlouklo. Manžel přišel domů. V náručí malé stvoření: „Já ji naučím létat!“ jásal ve dveřích. „Jak to uděláš? Ty jsi se zbláznil. To nemyslíš vážně,“ odvětila manželka, v očích otázku. „Zůstane tu pták s námi, nebo ho manžel uloží někde do křoví, aby nepřišel k úrazu?“ „Napřed ji musíme nakrmit, aby se postavila na nožičky.“ Krmení vzal doslovně, když nechtěla z lahve, použil metodu z úst do úst. „Tebe už nikdy nebudu líbat! Víš kolik má bacilů a co za nemoci všechno přenáší?“ osopila se na něho manželka.   „Vždyť je to ještě miminko. Podívej, jaké má nádherné peří!“ rozplýval se manžel. Hrdlička po několika dnech dospěla do stavu, že byla schopna učit se létání. „Tady po bytě tedy ne. Jestli jí to chceš názorně předvést, otevři okno ve druhém poschodí, roztáhni křídla, tedy ruce a ...
10 komentářů
Další informace