Přeskočit na hlavní obsah

ŠTĚSTÍ NENÍ VŮBEC TAK VZÁCNÉ

15. června 2020 v 21:56 | Mirijam |  Poezie


Štěstí se nezřídka objeví
štěstí všude číhá
hodně štěstí se zjeví
jak života otevřená kniha.

Štěstí je každé nové ráno
štěstí jsou barevné květiny
šťastné ty dny bez obav je psáno
směješ-li se šťastně celé hodiny.

Štěstí je déšť, i když horko sálá
štěstí je slunce rozzářené po okraj.
Štěstí je, když dítě zmrzlinu si dává
štěstí je milý pozdrav, hudbo hraj.

Štěstí je teplo, i když je zima
štěstí je teplá mořská pláž.
Štěstí je odpočinek, který v lese číhá
štěstí je ruka přítele, jeho tvář.

Štěstí je tichá hodina
štěstí je dobrá kniha, slibná
štěstí je zábava, rej, co právě začíná
štěstí jsou přátelé u sklenky vína.

Štěstí se neváže na místo
štěstí nezná roční období
štěstí najde najisto
štěstí jeho života mu napoví.






Přebásnila jsem báseň GLÜCK IST GAR NICHT SO SELTEN od Clemense Brentana do českého jazyka.

Clemens Brentano, celým jménem Clemens Wenzeslaus Brentano de La Roche se narodil roku 1778 v Ehrenbreitsteinu, Koblenzi a zemřel v Aschaffenburgu roku 1842. Byl významným německým romantickým spisovatelem, básníkem a sběratelem pohádek italského původu. Zajímavostí je jeho spolupráce s Josefem Dobrovským na divadelní hře o vzniku českého státu Založení Prahy roku 1815. Její děj spadá od zvolení Libuše kněžnou, představuje Přemysla a sahá až k vidění města Prahy.



Obr.: cs. wikipedia.org: Brentano
Štítky:

Komentáře

  1. Tlustjoch18. července 2020 v 10:55

    Tak nakukuji, nakukuji.

    OdpovědětVymazat
  2. Mirijam18. července 2020 v 12:31

    Komentáře tedy fungují. Ještě vidět, že nějaké přišly. Díky za návštěvu.

    OdpovědětVymazat
  3. Nikky18. července 2020 v 23:24

    Krásna básnička ❤️

    OdpovědětVymazat
  4. Mirijam19. července 2020 v 9:33

    Děkuji Nikky.

    OdpovědětVymazat
  5. Ruža z Moravy20. července 2020 v 8:36

    Jak vidno, ta opravdu stará báseň, pěkně přebásněná je stále aktuální. Díky za ni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirijam21. července 2020 v 14:29

      Štěstí je třeba si vážit. Děkuji za komentář.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...
11 komentářů
Další informace

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...
23 komentářů
Další informace

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
15 komentářů
Další informace