Přeskočit na hlavní obsah

ČLOVĚK A PŘÍRODA

Člověk, pán tvorstva. Dostal příkazem od nejvyššího podmanit si celou zemi. A šéfové se mají poslouchat.
Příroda si se vším poradí. Máme ji k dispozici. Není to boj na život a na smrt. Buď já - člověk, nebo ona - příroda.

S postupující civilizací ji potřebujeme využívat a těžit z jejich zdrojů. Nechceme do doby kamenné a žít v souladu s přírodou, neboli být součástí přírody. Jsme její neodmyslitelnou částí. Stejně jako ostatní tvorové. Ale pouze my lidé, obdařeni rozumem, umíme páchat na přírodě velké škody. Příroda, obdařena vlastní regenerací, se s naším působením na této Zemi vyrovnává. Buď přirozeně, nebo katastrofou. Zemětřesením, povodněmi, silnými větry, suchem, dobou ledovou, oteplováním, rozdělováním tektonických desek, posunem kontinentů, ledu. Přírodu je třeba vnímat.

Do mocenského boje bych se nepouštěla. Vůbec nejde o to, kdo je tady vládce. Některé archeologické nálezy jako by nám dávaly tušit, že mohly existovat a existovaly civilizace i před námi, které mnohdy z neznámých důvodů zanikly. Podepsala se na nich příroda a ony samy.

Přírodu máme chránit, ale jenom do určité míry. Z mnoha důvodů je švédská aktivistka Gréta, ochránkyně klimatu a životního prostředí, terčem posměchu.

Nechceme přece zpátky na stromy a živit se sběrem přírodních plodin a lovit mamuty kameny, klacky a holýma rukama. Ale současně tu nechceme mít holou pláň, vysušenou, vyprahlou zemi, kde nenajdeme ani živáčka. Když bychom tu nenalezli ani člověka, tak není o čem psát, ani číst. Protože ostatní tvorové, kteří by se na tyto drsné podmínky aklimatizovaly, nevládnou perem a nenaučili se číst, protože nechodili do školy. Netroufám si říci, že jsou negramotní. Zákonům přírody mnohdy rozumí mí oblíbení mravenci a pilné včely více než člověk. A ta organizace jejich života a kastovnický systém. Zdali jsou spokojeni? Neovládám řeč zvířat, tak vám nemohu dát relevantní odpověď. Ale pro přežití jim to funguje, stejně jako ostatním zvířatům. Proč by to nemělo fungovat nám?


Komentáře

  1. Jiřík ovládal řeč zvířat (po pozření hadí pečínky) a přelil!

    OdpovědětVymazat
  2. Ochrana přírody je jednak móda a humbuk, jednak nutnost... Musí se to dělat s chladnou hlavou a znalosti věci.. S Gratou je ta potíž že je příliš mladá a v tom věku by se aktivismus měl omezit na místní problémy... Ale i pro mnohé starší aktivisty platí věk prožít a Uma nenszit..

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Jak je nebezpečné znát řeč zvířat.
    Na druhou stranu mohou upozornit na nebezpečí, pokud jim rozumíš.
    Pan učitel také říkal: "Žáci, prchejte." A obrátil se k Mazánkovi. "Takhle se prchá?" Co je to za film?

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Gréta nemá znalosti a zkušenosti. Pouze takové, které ji naučí ve škole, pokud do ní chodí.
    Chce to odborníky, ale takové, kteří budou usilovat o blaho naší planety, zachování životního standardu, prosazování vědy a techniky, ale současně budou bdít nad šetrnými zásahy do přírody, sledovat ekologické změny a ne blaho své peněženky.

    OdpovědětVymazat
  5. Protože dnes je všechno jen a jen o penězích. V módu "urvi, co můžeš, dokud to sype," si pod sebou podřezáváme větve, pěkně jednu za druhou, vždyť dřevo přece vynáší velké prachy.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Nějak rozumně myslet i na další generace. Razíme heslo "já si chci užít a po mně potopa."

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: ...a o plýtvání a přežírání se...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...