Přeskočit na hlavní obsah

ČLOVĚK A PŘÍRODA

Člověk, pán tvorstva. Dostal příkazem od nejvyššího podmanit si celou zemi. A šéfové se mají poslouchat.
Příroda si se vším poradí. Máme ji k dispozici. Není to boj na život a na smrt. Buď já - člověk, nebo ona - příroda.

S postupující civilizací ji potřebujeme využívat a těžit z jejich zdrojů. Nechceme do doby kamenné a žít v souladu s přírodou, neboli být součástí přírody. Jsme její neodmyslitelnou částí. Stejně jako ostatní tvorové. Ale pouze my lidé, obdařeni rozumem, umíme páchat na přírodě velké škody. Příroda, obdařena vlastní regenerací, se s naším působením na této Zemi vyrovnává. Buď přirozeně, nebo katastrofou. Zemětřesením, povodněmi, silnými větry, suchem, dobou ledovou, oteplováním, rozdělováním tektonických desek, posunem kontinentů, ledu. Přírodu je třeba vnímat.

Do mocenského boje bych se nepouštěla. Vůbec nejde o to, kdo je tady vládce. Některé archeologické nálezy jako by nám dávaly tušit, že mohly existovat a existovaly civilizace i před námi, které mnohdy z neznámých důvodů zanikly. Podepsala se na nich příroda a ony samy.

Přírodu máme chránit, ale jenom do určité míry. Z mnoha důvodů je švédská aktivistka Gréta, ochránkyně klimatu a životního prostředí, terčem posměchu.

Nechceme přece zpátky na stromy a živit se sběrem přírodních plodin a lovit mamuty kameny, klacky a holýma rukama. Ale současně tu nechceme mít holou pláň, vysušenou, vyprahlou zemi, kde nenajdeme ani živáčka. Když bychom tu nenalezli ani člověka, tak není o čem psát, ani číst. Protože ostatní tvorové, kteří by se na tyto drsné podmínky aklimatizovaly, nevládnou perem a nenaučili se číst, protože nechodili do školy. Netroufám si říci, že jsou negramotní. Zákonům přírody mnohdy rozumí mí oblíbení mravenci a pilné včely více než člověk. A ta organizace jejich života a kastovnický systém. Zdali jsou spokojeni? Neovládám řeč zvířat, tak vám nemohu dát relevantní odpověď. Ale pro přežití jim to funguje, stejně jako ostatním zvířatům. Proč by to nemělo fungovat nám?


Komentáře

  1. Jiřík ovládal řeč zvířat (po pozření hadí pečínky) a přelil!

    OdpovědětVymazat
  2. Ochrana přírody je jednak móda a humbuk, jednak nutnost... Musí se to dělat s chladnou hlavou a znalosti věci.. S Gratou je ta potíž že je příliš mladá a v tom věku by se aktivismus měl omezit na místní problémy... Ale i pro mnohé starší aktivisty platí věk prožít a Uma nenszit..

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Jak je nebezpečné znát řeč zvířat.
    Na druhou stranu mohou upozornit na nebezpečí, pokud jim rozumíš.
    Pan učitel také říkal: "Žáci, prchejte." A obrátil se k Mazánkovi. "Takhle se prchá?" Co je to za film?

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Gréta nemá znalosti a zkušenosti. Pouze takové, které ji naučí ve škole, pokud do ní chodí.
    Chce to odborníky, ale takové, kteří budou usilovat o blaho naší planety, zachování životního standardu, prosazování vědy a techniky, ale současně budou bdít nad šetrnými zásahy do přírody, sledovat ekologické změny a ne blaho své peněženky.

    OdpovědětVymazat
  5. Protože dnes je všechno jen a jen o penězích. V módu "urvi, co můžeš, dokud to sype," si pod sebou podřezáváme větve, pěkně jednu za druhou, vždyť dřevo přece vynáší velké prachy.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Nějak rozumně myslet i na další generace. Razíme heslo "já si chci užít a po mně potopa."

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: ...a o plýtvání a přežírání se...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...