Přeskočit na hlavní obsah

SLAVNÉ SVĚTOVÉ MUZIKÁLY

V sobotu jsme s kamarádkou po dlouhé době vyrazily trochu za kulturou. Obě jsme přijely tak nějak na čas, protože asi 200 metrů před kulturním domem byla automobilová nehoda. Byli tam hasiči a záchranka, dvě auta v sobě, jedno na střeše, ale zdálo se, že nikomu se nic nestalo, protože řidiči a spolujezdci postávali opodál. Diváci to pravděpodobně nebyli, protože tam není moc dobře, jak se dostat. Spěchali, až dospěchali.

Přijela jsem před představením hodinu a půl z mého rodného města, kde jsem předávala a upravovala byt k pronájmu. Přítel tapetoval, já natírala futra dveří a čistila sporák. Z bytu mi odešla podnájemnice s přítelem a dvěma dětmi, dvěma kočkami, dvěma kobrami a několika pavouky. Vypadá to, že číslo dva je její oblíbené číslo. Snad teď budu mít podnájemníky, kteří nebudou tak s hygienou na štíru, nezdemolují všechno a nebudou narušovat sousedský klid.

Zpět k muzikálu. Slavné světové muzikály představila Musica Festiva di Praga. V sopránu zpívala Ladislava Šťastná, Pavel Kloub hrál na kytaru, Eva Schwanová na příčnou flétnu a Šárka Trávníčková na housle. Na programu byly skladby Tonight, z muzikálu West Side Story; Memory z muzikálu Cats, Speak softly Love z filmu Kmotr, Time for Us z Romea a Julie, Angélique z filmu Angelika, Markýza Andělů, Anonimo Veneziano z filmu benátský anonym, Moon River z filmu Snídaně u Tiffaniho, Our here on my own z filmu Cesta za slávou, I Dreamed a Dream z muzikálu Bídníci, zpracováno na motivy románu Viktora Huga; 13 jours en France (z filmu o olympijských hrách v Grenoblu), velmi známá skladba Chtěla bych tančit jen, z muzikálu My Fair Lady; moje oblíbená Hallelujah od Leonarda Cohena; Manhá Carnaval z Black Orpheusa, píseň z muzikálu La La Land; poté I'm singing in the Rain (Zpívání v dešti) a závěrem Tři oříšky pro Popelku z naší pohádky Popelka.

Účinkující představili písně a přidali nějaké podrobnosti ze zákulisí při vzniku těchto skladeb. Moc se nám to líbilo, navíc jsme dostaly lístky do první řady, takže jsme měli soubor z oka do oka. Trochu jsem se bála kombinace housle, flétna, kytara, která mi tam nějak neseděla, ale vyšlo to úplně perfektně. I ozvučení měli bezvadně seřízené, takže nástroje nepřeřvávaly zpěvačku.

Poté jsme si řekly, že noc je ještě mladá a zapadly jsme do blízké restaurace. Kamarádka je na práškách. Chytla nějakého koka a to nebyla na Ipáku!!! Takže zpočátku dělala fóry, že alkohol nemůže, objednala si půl litr vody s citronem. Daly jsme si bramboráčky s uzeným a cibulkou, já k tomu řezané pivo. Básnila jsem o Aperolu, kdybych věděla, že ho mají, tak bych si ho určitě dala. Kamarádka vyměkla a objednala si Aperol. Řekla jsem si, když ona nemůže a já ano, tak ji v tom nenechám samotnou. Povídaly jsme až do nočních hodin, pak šly na rozjezdy s tím, že si to musíme v brzké době ještě do vánoc zopakovat.

Komentáře

  1. Koko je pomoraffsky čekuláda, myslím. Nebo bonbon. Takže kamaŕaka je na sladké?

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Čokoláda u ní moc dlouho nevydrží, ale (strepto)kok se jí drží jako klíště.

    OdpovědětVymazat
  3. pribehynaivniblondyny21. listopadu 2019 v 0:11

    Já myslím, že ještě pár povyražení s Tebou, pár sklenek Aperolu a bude zdravá jak mraveneček😀😉 Hezky jste si to užily! 👍🏻

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Jj, už máme předvánoční plány.

    OdpovědětVymazat
  5. Před lety jsem byl na adventní akci, kdy amatéři zpívali na Výstavišti písně z muzikálu. Mbyli to všechno dobří zpěváci, také pěkně..

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Já jsem byla poprvé na takovémto druhu hudby - a jednou na gospelu. Kdo umí, ten umí.

    OdpovědětVymazat
  7. Docela fajn akce. Aperol jsem si letos oblíbila na dovolené.
    Skladba z filmu Angelika, Markýza Andělů je moje hodně srdcová záležitost🙂

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: Angelika je také prima, stejně jako Aperol. Já jsem si hodně oblíbila Cohena. Píseň Hallelujah si nechala hrát kamarádka na svatbě. Byla to na svatbu nestandardní skladba, ale vyzněla velmi dobře.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn