Přeskočit na hlavní obsah

NENÍ CESTY ZPĚT

Není cesty zpět. Co se stalo, nelze odestát. To krásné, co člověk prožil, nelze prožít znova, to, co člověk vyřknul, nelze vzít zpět, k tomu špatnému, co člověk prožil nebo vykonal, se také nelze vrátit - pouze v naší mysli. Z chyb a omylů se můžete poučit do přítomnosti a budoucnosti, ale vzít je zpět nemůžete.

Pořád je to ta stejná písnička, vrátit se v čase, kdyby … I to příjemné, krásné, stejně jako nepříjemné, zlé, nelze vrátit zpět. To koluje jen v našich myšlenkách.

Vrátíte-li se do míst, kde jste něco zažili, vytane vám to v mysli znovu. Takže v mysli se můžete ocitnout kdekoliv a kdykoliv. To ale není skutečnost. Existuje-li však něco, co vás váže, spojuje, limituje i v tomto okamžiku, je možno situaci přehodnotit. Jsou-li to nějaké chyby, kterých jste se dopustili, je možno se nad nimi zamyslet a začít problém řešit od začátku. V tom případě jste se vrátili, ale už jste v současných podmínkách. I to krásné již jste si užili a nejde to zopakovat, ale můžete si to připomenout.

Ale jak říká Hérakleitos "Nevstoupíš dvakrát do téže řeky." "Vše plyne." "Věčná je jenom změna."

Oproti tomu Aristotelés tvrdí "O všem je nutno pochybovat." (De omnibus dubitandum (est)).

Z hérakleitových slov vyplývá, že všechno je v neustálém běhu. Řeka plyne, život plyne. Nic se nedá přesně opakovat a i když budeme věci revidovat je to totéž a přitom to není totéž. Vrátili jsme se, ale nemůžeme začít přesně v tom bodě, kde jsme přestali nebo kam se chceme vrátit. Mezitím uplynulo spoustu času. I řeka je pořád stejná řeka, ale protekla jí už voda a voda teď není tatáž jako předtím, ani koryto řeky.

Připomíná mi to příběh, kdy před soudcem stanuli dva sousedé. Jeden ukradl jablko, které bylo předloženo jako předmět doličný. Žalovaný soused utrhl ze sousedova stromu krásné, červené, šťavnaté jablko. Soudce zahřměl: "Je to tohle jablko?" Navrhovatel sporu se podíval na jablko a řekl: "Ano, je to jablko z mé zahrádky. Ale to mé jablko bylo krásné, červené a šťavnaté. Tohle je jen scvrklé, seschlé jablko. Vůbec není k zakousnutí." Vidíte. Je to totéž a přitom to není totéž. Byla to krádež, ale přitom to nebyla tatáž krádež. Vzal krásné jablko a teď se díval, že je vlastně ošklivé. Vše se pohybuje. Všechno je změna.

I Aristotelovo tvrzení, že o všem je nutno pochybovat, se zakládá na pravdě. Co se vám kdysi zdálo, že byl chybný krok, který nelze vrátit, se časem může projevit jako to nejlepší, co se mohlo v životě udát nebo co jste mohli udělat.

Komentáře

  1. pribehynaivniblondyny15. listopadu 2019 v 0:44

    Také souhlasím. Moc hezky si to napsala👍🏻😉 Holt vše je, jak má být 😉

    OdpovědětVymazat
  2. [2]: Důležité je teď. Minulost se změnit nedá a budoucnost si můžeme malovat. A ukáže se.

    OdpovědětVymazat
  3. [5]: A co když je tam křivka? Co potom?

    OdpovědětVymazat
  4. [6]: Prostorové úhly jsou můj koníček..,

    OdpovědětVymazat
  5. [7]: Já a matematika, speciálně geometrie, to nejde dohromady. A tvoje rébusy s benzeovým jádrem - aldehyd, alkohol, kyselina mravenčí, octová, alkahol nebo co to je, ty mi nejdou k duhu ...

    OdpovědětVymazat
  6. Tu mi uletel dlhý komentár(!) - skrátene teraz len: V Curychu máme najväčšiu a najnovšiu loď menom "Panta reï" - teda "všetko plynie", "alles fliesst"...
    (Sranda je len, že práve táto loď nemohla plávať, ale to už je iná dlhá story.)

    OdpovědětVymazat
  7. [9]: Proč nemůže plavat? Nedostala certifikát nebo má hluboký ponor? 😯😲🌞

    OdpovědětVymazat
  8. [10]: To je jiná věc. Jak se doplazím domů, podívám se na rébus. 🌞💩

    OdpovědětVymazat
  9. [12]: Ji jsem v Mikulově na oslavě. Píšu z mobilu za zvuku cimbálovky...

    OdpovědětVymazat
  10. [11]: vraj bola prilis tazka a robila velke vlny, takze tie ostatne "skořápky" museli zostat v pristave. Opravili ju potom za tretinu novej ceny, cize dobre draha lod...

    OdpovědětVymazat
  11. Líbí se věta na začátku:" To krásné, co člověk prožil....To je fakt, pohled na jednu krásnou příhodu ve věku 17, 30 a 50 může být naprosto, ale naprosto odlišný

    OdpovědětVymazat
  12. Moc pěkná úvaha s historickými citáty.

    OdpovědětVymazat
  13. [13]: Doufám, že sis to užil.
    Já taky. Natírala jsem futra dveří.

    OdpovědětVymazat
  14. [14]: Ale když říční loď může vyvolat vlny jako na moři, to je téměř zázrak!

    OdpovědětVymazat
  15. [17]: Děkuji za komentář. A cože nespíš? Já jsem dnes vstala v 7 hod. a jsem jak přejeta parním válcem.

    OdpovědětVymazat
  16. [19]: pre Rakušanov to najlahšie - pri ich "láske" k Švačiarom!

    OdpovědětVymazat
  17. [23]: To vyzerá skoro na bratrovražedný boj.

    OdpovědětVymazat
  18. [24]: to aj po starocia tak je...Habsburgovia zcali s ceou dynastiou par kilometrov od Curychu...

    OdpovědětVymazat
  19. Asi si museli Švýcaři neutralitu dobýt. Veď ti Švýcaři nevědí, jak by mluvili. Schwyzerdeutsch, francúzky, italsky lebo rétorománsky? Kde k té rétorománštině přišli?

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn