NENÍ CESTY ZPĚT

Není cesty zpět. Co se stalo, nelze odestát. To krásné, co člověk prožil, nelze prožít znova, to, co člověk vyřknul, nelze vzít zpět, k tomu špatnému, co člověk prožil nebo vykonal, se také nelze vrátit - pouze v naší mysli. Z chyb a omylů se můžete poučit do přítomnosti a budoucnosti, ale vzít je zpět nemůžete.

Pořád je to ta stejná písnička, vrátit se v čase, kdyby … I to příjemné, krásné, stejně jako nepříjemné, zlé, nelze vrátit zpět. To koluje jen v našich myšlenkách.

Vrátíte-li se do míst, kde jste něco zažili, vytane vám to v mysli znovu. Takže v mysli se můžete ocitnout kdekoliv a kdykoliv. To ale není skutečnost. Existuje-li však něco, co vás váže, spojuje, limituje i v tomto okamžiku, je možno situaci přehodnotit. Jsou-li to nějaké chyby, kterých jste se dopustili, je možno se nad nimi zamyslet a začít problém řešit od začátku. V tom případě jste se vrátili, ale už jste v současných podmínkách. I to krásné již jste si užili a nejde to zopakovat, ale můžete si to připomenout.

Ale jak říká Hérakleitos "Nevstoupíš dvakrát do téže řeky." "Vše plyne." "Věčná je jenom změna."

Oproti tomu Aristotelés tvrdí "O všem je nutno pochybovat." (De omnibus dubitandum (est)).

Z hérakleitových slov vyplývá, že všechno je v neustálém běhu. Řeka plyne, život plyne. Nic se nedá přesně opakovat a i když budeme věci revidovat je to totéž a přitom to není totéž. Vrátili jsme se, ale nemůžeme začít přesně v tom bodě, kde jsme přestali nebo kam se chceme vrátit. Mezitím uplynulo spoustu času. I řeka je pořád stejná řeka, ale protekla jí už voda a voda teď není tatáž jako předtím, ani koryto řeky.

Připomíná mi to příběh, kdy před soudcem stanuli dva sousedé. Jeden ukradl jablko, které bylo předloženo jako předmět doličný. Žalovaný soused utrhl ze sousedova stromu krásné, červené, šťavnaté jablko. Soudce zahřměl: "Je to tohle jablko?" Navrhovatel sporu se podíval na jablko a řekl: "Ano, je to jablko z mé zahrádky. Ale to mé jablko bylo krásné, červené a šťavnaté. Tohle je jen scvrklé, seschlé jablko. Vůbec není k zakousnutí." Vidíte. Je to totéž a přitom to není totéž. Byla to krádež, ale přitom to nebyla tatáž krádež. Vzal krásné jablko a teď se díval, že je vlastně ošklivé. Vše se pohybuje. Všechno je změna.

I Aristotelovo tvrzení, že o všem je nutno pochybovat, se zakládá na pravdě. Co se vám kdysi zdálo, že byl chybný krok, který nelze vrátit, se časem může projevit jako to nejlepší, co se mohlo v životě udát nebo co jste mohli udělat.