NAROZENÍ DÍTĚTE

Dětství, jak ho známe dnes, existuje jenom čtyři století. Co způsobilo takovou razantní změnu od malých dospělých k nesvéprávným bytostem?

K zásadní změně došlo v průběhu 17. století. Na dětství se začalo pohlížet jako na zvláštní období. Na děti se začalo nahlížet jako na bezbranné bytosti, o které je nutno pečovat, ochraňovat je a vychovávat, aby se staly platnými plnohodnotnými členy společnosti.

Až do pozdního středověku neexistoval pojem "dětství" a děti se prakticky neodlišovaly od ostatních lidí. Od chvíle, kdy se jedinec naučil chodit a mluvit, se považoval za "malého dospělého", jen s menšími silami, jiným způsobem uvažování a omezenějším vnímáním.

Děti musely od útlého věku pracovat a rodiče na ně pohlíželi jako na další pracovní sílu v rodině. Na druhé straně nebylo výjimečné, že se dospělí účastnili dětských her. I dnes se najdou tatínci, co mají schovánu autodráhu, vláčky pod postelí a čekají na svůj čas, až se k nim spolu se synem, vnukem budou moci vrátit. Hračky, které se vyskytovaly v bohatších domácnostech, od dob renesance byly spíše určeny hlavě rodiny. Chudé děti si hrály s předměty denní potřeby (vařečky, kastroly, kočárky) nebo s přírodními předměty, např. kamínky.

Zvláštní postavení měli pouze kojenci, kteří bývali přes den zavěšeni v povijanu, aby nezabírali místo a zůstali v teple a daleko od špinavé podlahy a zvířat.

Kolem čtvrtého až sedmého roku potom malého dospělého poslali z domu na vychování, obyčejně k příbuzným, kde pracoval za bydlení a stravu, nebo do služby na statku nebo do panského dvora či šlechtické domácnosti. Vesničtí chlapci i dívky pomáhali na poli, dívky se navíc staraly o vaření a dobytek.

V období renesance se děti ze šlechtických rodin zobrazovaly důstojně a v nejlepších šatech - jako jejich matky

V 18. století se začalo objevovat slovo rodina. Za rodinu byli označováni ti, kdo s dítětem žijí, bez ohledu na příbuzenské spojení nebo pokrevní pouto.

V průběhu 17. století děti přestaly vykonávat a napodobovat práci a zvyky dospělých. Napomohlo tomu zavedení školní docházky. Škola vytvořila zvláštní svět mezi pátým a patnáctým rokem života, z něhož se pak vyvinulo dnešní pojímání dětství. Zvláštnosti dětského věku upoutaly i našeho významného učitele národů Jana Amose Komenského.

Se školou, kde se předpokládalo, že se děti naučí správným mravům, vytvoří si správný vzor a získají vzdělání pro život, se rozšířilo i kárání, hlídání, nastoupilo více tělesných trestů. Současně se však na děti (a těhotné ženy) nevztahovaly nejtvrdší tresty jinak vyhrazené dospělým.

Dokonce i soudy nově rozlišovaly závažnost přečinu spáchaného dítětem a dospělým. Vina za přestupky a trestné činy dětí padala především na rodiče. Dětství se stalo přípravou na dospělost a vychovatelé měli za úkol vychovat z dítěte řádného a plnoprávného člena společnosti.

V dnešní době rozumíme vývoji člověka a víme, že se kognitivní funkce, chápání, vnímání a uvažování rozvíjí s věkem. Stejně tak jsou nám jasné fyzické a psychické zvláštnosti dětí a dospělých. Dospělí, především rodiče, pak institucionální zařízení, škola, nesou za děti odpovědnost. Rodiče jsou povinni se o dítě starat, pokud se nepostaví na vlastní nohy a nestane se plnoletým.

Za hranici plnoletosti se u nás považuje 18 let, kdy dítě získá i trestně právní odpovědnost.

Dopustí-li se osoba mladší osmnácti let trestného činu, platí pro ni zvláštní režim, který je upraven v zákoně o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy. Dle tohoto zákona se rozlišují mladiství.

To jsou osoby, které dosáhly věku 15 let, ale ještě nedovršily 18. rok věku a děti mladší patnácti let.

Řízení ve věcech mladistvých se vyznačuje určitými odchylkami oproti klasickému trestnímu řízení. V prvé řadě, hovoříme-li o trestném činu mladistvého, používáme výraz "provinění". Trestné činy spáchané dětmi nazýváme "činy jinak trestnými". Je-li mladistvý soudem pro mládež shledán vinným, neukládá se mu trest, ale tzv. "opatření". Zákon zná tři druhy opatření: výchovná, ochranná a trestní.

V trestním řízení ve věcech mladistvým musí být postupováno vždy s přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu, rozumové a mravní vyspělosti osoby, proti níž se řízení vede, tak aby její další vývoj a její psychika byla co nejméně ohrožena. Rovněž je kladen velký důraz na ochranu jejich osobnosti a soukromí. Je zakázáno zveřejnit jakýmkoli způsobem informace, které by umožnily tohoto mladistvého identifikovat.

Děti do patnácti let nejsou trestně odpovědné a nemohou být stíhány za spáchání trestného činu.

V současné době se upouští od fyzických trestů. Striktně autoritativní výchova vede k nízkému sebevědomí dětí nebo ke vzpouře, naproti tomu hodně liberální výchova vede k nekázni, přestupkům a trestným činům.

V legislativě se uvažuje o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti až na 12 let. Je věcí zkoumání, nakolik jsou si takhle staré děti vědomy svých přestupků. Ovšem brutalita a agresivita některých jedinců nám káže urychleně přehodnotit hranici trestní odpovědnosti u dětí. Vypadá to, že děti jsou si až moc dobře vědomy svých práv, ale už ne svých povinností. Přepadávání seniorů, ohrožování životů mlácením, zkopáním stejně starých nebo mladších dětí, okrádání handicapovaných, starých příbuzných, znásilňování nezletilých, dokonce i ozbrojená přepadení nejsou ojedinělým jevem.

Zdroj:

Autor: Tomáš Konečný, 100+1 14/2018

http://archiv.ehutnik.cz/trestni-odpovednost-deti-a-mladistvych-10-cz2642.html

Úprava a vlastní úvaha: Mirijam