Přeskočit na hlavní obsah

Chrám v Peru

Archeologové našli 3 000 let starý megalitický chrám, který byl používán při "pohanských rituálech uctívání vodou" ve starém Peru.

Tým peruánských archeologů objevil v Peru 3 000 let starý megalitický chrám "kultu vody" používaný pro rituály plodnosti.

Náboženská památka je dlouhá 131 stop a nachází se v pramenech řeky Zaña, asi 500 kilometrů od Limy, moderního hlavního města Peru.

Uvnitř chrámu archeologové našli čtverec s oltářem, který byl pravděpodobně používán k nabízení důležitých rituálů plodnosti za použití vody, odebrané z řeky Zaña.


Foto: AFP via Getty Images

Náboženská památka, jak je vidět na obrázku, je dlouhá 131 stop a zahrnuje zbytky velkých kamenných bloků a centrální schodiště.

Megalitická struktura byla nalezena v místě Huaca El Toro v peruánském regionu Lambayeque týmem vedeným archeologem Walterem Alvou, který v roce 1987 objevil hrob Pána Sipana.

V chrámu se stále nacházejí zbytky velkých kamenných bloků a dlouhé schodiště.
"Tento objev je jedinečný, protože je to jediná megalitická architektura v Lambayeque," řekl dr. Alva.

Místo bylo objeveno v říjnu, ale zprávy o jeho zjištění byly zpožděny, aby se snížilo riziko, že lovci pokladů budou brát artefakty, které nebyly zajištěny.

Mne vždycky překvapí, jak ve skutečnosti toho málo víme o zaniklých civilizacích a kulturách. Naše znalosti opíráme nejen o archeologické nálezy, ale mnohdy i domněnky. Stejně tak můžeme hovořit o prvních lidech, kteří byli objeveni. Sto tisíc let rozdíl, žádná míra. Údajně člověk moudrý (Homo sapiens sapiens) se odhaduje, že je asi 2,8 milionů let starý. Datuje se do doby kamenné, do doby, kdy začíná nejstarší paleolit.

Ale věřte domněnkám. Dnes si nemůžeme být ani jisti, že jsme se vyvinuli z opice, ani Darwinovou evoluční teorií, kterou opíral o přírodní a pohlavní výběr.


Zdroj:
Překlad a doslov: Mirijam
Štítky:

Komentáře

  1. TlusŤjoch24. listopadu 2019 v 6:54

    Když vidím opilce, co vylézají z krčem, tak si myslím, že měl Darwin 100% pravdu...

    OdpovědětVymazat
  2. Mirijam24. listopadu 2019 v 7:41

    [1]: Chodí mnohdy po čtyrech a ještě s opicí.
    Ale neplést s Jonatánem. Strejček Jonatán se svojí malou opičkou ... já se připojím...

    OdpovědětVymazat
  3. TlusŤjoch24. listopadu 2019 v 8:50

    [2]: Vygůglil jsem i toto:
    Bedřich Engels: Podíl práce na polidštění opice. 31. 03. 2014 10:48:15. Bedřich Engels se mýlí. Opice jsou příliš inteligentní na to, aby se polidšťovaly.

    OdpovědětVymazat
  4. Mirijam24. listopadu 2019 v 10:06

    [3]: Asi se jim nechce pracovat pro cizí kapitál.

    OdpovědětVymazat
  5. stuprum24. listopadu 2019 v 18:50

    V Peru mají kvalitní vodu.

    OdpovědětVymazat
  6. Mirijam24. listopadu 2019 v 23:38

    [5]: Čistou jako panna, pramenitou vodu v horách. Aby se k ní člověk dostal, potřebuje posilováka - stakan vodky?

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...
23 komentářů
Další informace

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
15 komentářů
Další informace

Hrdlička

Byli manželé. Manžel našel na ulici zbědovalé ptáče, hrdličku. Nebyla úplně jako holubi, tak ji vyhodili z hnízda. Ležela, ještě neuměla létat, srdéčko ji poplašeně tlouklo. Manžel přišel domů. V náručí malé stvoření: „Já ji naučím létat!“ jásal ve dveřích. „Jak to uděláš? Ty jsi se zbláznil. To nemyslíš vážně,“ odvětila manželka, v očích otázku. „Zůstane tu pták s námi, nebo ho manžel uloží někde do křoví, aby nepřišel k úrazu?“ „Napřed ji musíme nakrmit, aby se postavila na nožičky.“ Krmení vzal doslovně, když nechtěla z lahve, použil metodu z úst do úst. „Tebe už nikdy nebudu líbat! Víš kolik má bacilů a co za nemoci všechno přenáší?“ osopila se na něho manželka.   „Vždyť je to ještě miminko. Podívej, jaké má nádherné peří!“ rozplýval se manžel. Hrdlička po několika dnech dospěla do stavu, že byla schopna učit se létání. „Tady po bytě tedy ne. Jestli jí to chceš názorně předvést, otevři okno ve druhém poschodí, roztáhni křídla, tedy ruce a ...
10 komentářů
Další informace