Přeskočit na hlavní obsah

JSI PES

Zas zapomínáš, že tu jsem
jak váza rozbitá
chodíš zpupně pokojem
ticho, láska zabitá.

Když s tebou mluvím
tvoje huba studí
nohy mne zebou
ze sna mě budí.

Aspoň žváro vytáhni
smrad už se táhne zpoza dveří
neb radši rychle odtáhni
odejdi hned, když se šeří.

A proč jsi ke mně vlastně lez?
Krista Pána, vždyť ty jsi pes!


Komentáře

  1. mysteriouswolf6. srpna 2019 v 3:31

    Odejdi, nebo zůstaň navždy!
    Víc si mě všímej,
    buď věrný,
    to nedokáže každý...PS: originální báseň, líbí se mně.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Děkuji.
    P.S. Ozzy Osbourne a Muk jsou very fine. Ty čteš převážně české autory? Vondruška píše myslím historii.

    OdpovědětVymazat
  3. Člově by se zcvokl:
    Kdo vyje, je čokl.

    OdpovědětVymazat
  4. [2]:
    Vondruška píše i historické detektivky.
    A na Ozzyho nedám dopustit.

    OdpovědětVymazat
  5. [2]: Čtu i například Edgara Poa, ale nejraději mám historii, Vondruška je přesně to, co mně sedí.

    OdpovědětVymazat
  6. [3]: A kdo vyje ještě víc,
    asi kouká na měsíc,
    přeje si jen štěstí
    a dostane štěstí,
    vlka nebo pěstí.

    OdpovědětVymazat
  7. [4]: Viděla jsem v knihkupectví Přemyslovská epopej a Olomoucký bestiář, ale určitě toho napsal fůru.
    Ozzy je třída.

    OdpovědětVymazat
  8. [5]:Poe a jeho Havran je fajn. Prokletí básníci Baudelaire a Verlaine jsou také skvělí, resp. mne se líbí jejich styl. Vaňkovou a Loukotkovou znáš? Ty píší také historické romány.

    OdpovědětVymazat
  9. [8]:
    Já rád Villona, kdysi jsme v hostinci "U Pramene" recitovávali: "Já u pramene jsem a žízní hynu...", když byl číšník pomalý...

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: Možná mu Villon vbodl kudlu do zad, po amnestii zdrhl jako pára nad hrncem a místo číšníka poslali brigádníka ...

    OdpovědětVymazat
  11. pribehynaivniblondyny9. srpna 2019 v 1:16

    Úžasné 👍🏻

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...