Přeskočit na hlavní obsah

Podivuhodné ženy – HRDINKY ZE SKUTEČNÉHO ŽIVOTA II.

Nejnovější superhrdinka a ženy - hrdinky, které jí předcházely

ŽENA TISÍCE TVÁŘÍ

Stejně jako Marvelův Chameleon a Everyman, i špionážní vůdkyně 19. století Sarah Emma Edmondsová měnila svůj vzhled, identitu a dokonce i pohlaví ke každému poslání.

Edmondsová utekla z domova ve věku 15 let, aby unikla vnucovanému manželství. Nebylo snadné cestovat jako žena sama, takže se sama začala maskovat za muže. Když vypukla občanská válka mezi severními Spojenými státy (Unií) a jižní otrokářskou konfederací (Konfederací), okamžitě se připojila k armádě Unie jako zdravotní bratr.

Pak se ve stejné době staly dvě věci: její blízký přítel byl zabit a Konfederace chytila ​​špiona Unie a popravila ho. Edmondsová, plná touhy pomstít smrt svého přítele, požádala o neobsazenou pozici špiona. Stala se vojákem, bojovala v bitvách a prováděla tajné mise, aby se dozvěděla o plánech nepřítele.

Jednou se stala černochem jménem Cuff. Jindy byla irskou ženou jménem Bridger O'Shea, která prodávala vojákům jablka a mýdlo. Když pracovala jako černá otrokyně - pradlena, ukradla oficiální dokumenty od důstojníka Konfederace. V Kentucky na sebe vzala identitu detektiva Charlese Mayburyho, aby odhalila identitu agenta Konfederace.

Bohužel chytila ​​malárii a musela opustit armádu, aby lékaři její tajemství nezjistili. Vzhledem k tomu, že opustit armádu bylo nezákonné, musela znovu změnit svou identitu. Na závěr svého života žila pod svým vlastním jménem.



BÍLÁ MYŠ



Tajný agent, bojový vůdce, zabiják. Ne, nemluvíme o Marvelově Černé vdově. Tohle je Nancy Wakeová.

Rodiče Nancy Wakeové z Nového Zélandu si představovali, že se jejich dcera stane dobrou hospodyní, a když se přestěhovali do Austrálie, poslali ji do Umělecké školy pro domácnost v Sydney. Nelíbilo se jí to: utekla ve věku 16 let, aby se stala zdravotní sestrou a poté novinářkou.

Když Hitler napadl Francii, žila v této zemi a připojila se k odboji. V roce 1943 byla nejžádanější osobou gestapa ve Francii. Dokázala, že je velice těžké ji chytit. Proto ji gestapo nazývalo "bílá myš".

Utekla do Británie a připojila se k Special Operations Executive, česky nazývané Oddělení pro zvláštní operace, britské tajné agentuře přezdívané "ministerstvo nedžentlmenského válčení". Tam se naplno věnovala bojovým uměním, střelbě a špionáži. Padákem seskočila zpět do Francie a stala se vůdcem Maquisards, partyzánských bojovníků ve francouzském odboji.

Jeden útok, kterého se zúčastnila, zničil velitelství gestapa ve francouzském městě Montluçon. V jiném zabila německého strážce jedním úderem směrovaným na hrdlo. Při jiné příležitosti ujela na kole přes 600 km nacisty obsazeným územím za méně než 72 hodin, aby se dostala k sadě tajných rádiových kódů.

Po válce byla vyznamenána medailemi z Francie, Británie a USA. Všechny je prodala a řekla: "Nemá žádný smysl je držet. Pravděpodobně půjdu do pekla a stejně se roztaví."

Zdroj:
Autor: Paul Farrington-Douglas (VB), Bridge 7/2019
Překlad: Mirijam

Komentáře

  1. pribehynaivniblondyny30. června 2019 v 2:16

    Krásný článek. Zapomněla si však hlavně napsat o super ženě Mirijam, alias paní Úžasňáková. Valí jeden článek za druhým a je sama sebou! 😉

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Kdysi jsem chtěla porazit nespravedlnost celého světa. Teď už jsem sama sebou, ale bojovnost se vytratila. Zato jsem mnohé pochopila, prý!?

    OdpovědětVymazat
  3. Zaujímavé osobnosti, minimálne výnimočnú odvahu a odhodlanie im nemožno odoprieť.

    OdpovědětVymazat
  4. [4]: Mne to posunulo v myšlení. Dospěla jsem k názoru, že v současné době vlastenectví není v módě.
    A odvahu máme jenom k prosazování sebe sama, a to mnohdy za každou cenu. Jó, individualismus ...

    OdpovědětVymazat
  5. [7]: Krásné. Jdou tvrdě za ušlechtilou věcí!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...