Přeskočit na hlavní obsah

Podivuhodné ženy – HRDINKY ZE SKUTEČNÉHO ŽIVOTA II.

Nejnovější superhrdinka a ženy - hrdinky, které jí předcházely

ŽENA TISÍCE TVÁŘÍ

Stejně jako Marvelův Chameleon a Everyman, i špionážní vůdkyně 19. století Sarah Emma Edmondsová měnila svůj vzhled, identitu a dokonce i pohlaví ke každému poslání.

Edmondsová utekla z domova ve věku 15 let, aby unikla vnucovanému manželství. Nebylo snadné cestovat jako žena sama, takže se sama začala maskovat za muže. Když vypukla občanská válka mezi severními Spojenými státy (Unií) a jižní otrokářskou konfederací (Konfederací), okamžitě se připojila k armádě Unie jako zdravotní bratr.

Pak se ve stejné době staly dvě věci: její blízký přítel byl zabit a Konfederace chytila ​​špiona Unie a popravila ho. Edmondsová, plná touhy pomstít smrt svého přítele, požádala o neobsazenou pozici špiona. Stala se vojákem, bojovala v bitvách a prováděla tajné mise, aby se dozvěděla o plánech nepřítele.

Jednou se stala černochem jménem Cuff. Jindy byla irskou ženou jménem Bridger O'Shea, která prodávala vojákům jablka a mýdlo. Když pracovala jako černá otrokyně - pradlena, ukradla oficiální dokumenty od důstojníka Konfederace. V Kentucky na sebe vzala identitu detektiva Charlese Mayburyho, aby odhalila identitu agenta Konfederace.

Bohužel chytila ​​malárii a musela opustit armádu, aby lékaři její tajemství nezjistili. Vzhledem k tomu, že opustit armádu bylo nezákonné, musela znovu změnit svou identitu. Na závěr svého života žila pod svým vlastním jménem.



BÍLÁ MYŠ



Tajný agent, bojový vůdce, zabiják. Ne, nemluvíme o Marvelově Černé vdově. Tohle je Nancy Wakeová.

Rodiče Nancy Wakeové z Nového Zélandu si představovali, že se jejich dcera stane dobrou hospodyní, a když se přestěhovali do Austrálie, poslali ji do Umělecké školy pro domácnost v Sydney. Nelíbilo se jí to: utekla ve věku 16 let, aby se stala zdravotní sestrou a poté novinářkou.

Když Hitler napadl Francii, žila v této zemi a připojila se k odboji. V roce 1943 byla nejžádanější osobou gestapa ve Francii. Dokázala, že je velice těžké ji chytit. Proto ji gestapo nazývalo "bílá myš".

Utekla do Británie a připojila se k Special Operations Executive, česky nazývané Oddělení pro zvláštní operace, britské tajné agentuře přezdívané "ministerstvo nedžentlmenského válčení". Tam se naplno věnovala bojovým uměním, střelbě a špionáži. Padákem seskočila zpět do Francie a stala se vůdcem Maquisards, partyzánských bojovníků ve francouzském odboji.

Jeden útok, kterého se zúčastnila, zničil velitelství gestapa ve francouzském městě Montluçon. V jiném zabila německého strážce jedním úderem směrovaným na hrdlo. Při jiné příležitosti ujela na kole přes 600 km nacisty obsazeným územím za méně než 72 hodin, aby se dostala k sadě tajných rádiových kódů.

Po válce byla vyznamenána medailemi z Francie, Británie a USA. Všechny je prodala a řekla: "Nemá žádný smysl je držet. Pravděpodobně půjdu do pekla a stejně se roztaví."

Zdroj:
Autor: Paul Farrington-Douglas (VB), Bridge 7/2019
Překlad: Mirijam

Komentáře

  1. pribehynaivniblondyny30. června 2019 v 2:16

    Krásný článek. Zapomněla si však hlavně napsat o super ženě Mirijam, alias paní Úžasňáková. Valí jeden článek za druhým a je sama sebou! 😉

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Kdysi jsem chtěla porazit nespravedlnost celého světa. Teď už jsem sama sebou, ale bojovnost se vytratila. Zato jsem mnohé pochopila, prý!?

    OdpovědětVymazat
  3. Zaujímavé osobnosti, minimálne výnimočnú odvahu a odhodlanie im nemožno odoprieť.

    OdpovědětVymazat
  4. [4]: Mne to posunulo v myšlení. Dospěla jsem k názoru, že v současné době vlastenectví není v módě.
    A odvahu máme jenom k prosazování sebe sama, a to mnohdy za každou cenu. Jó, individualismus ...

    OdpovědětVymazat
  5. [7]: Krásné. Jdou tvrdě za ušlechtilou věcí!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn