Přeskočit na hlavní obsah

KRÁSA TICHA

Znám krajinu tichou na stráni,
tam dýše vůkol krása ticha.
Ticho a zpěv ptáků smutek zahání,
radostí a štěstím člověk sotva dýchá.

Ruce za hlavu, oblaka plují,
vleže v čerstvé, zelené trávě.
Ten klid tisíce generací pamatují,
kde já si klid ticha užívám právě.

K svatému Jakubu pramálo lidí chodí
a já vší civilizace prosta,
užívám si samoty
a počítám do sta.

Zda zaslechnu aspoň bzukot včel,
které opylují sedmikrásky,
jen tichý vánek zavěje
a nejsou slyšet žádné hlásky.

Přitahují mě tiché hřbitovy.
K té nesmírné kráse,
kde mrtví už nemluví,
se budu vracet zas a zase.

Umrlci vylézají ze hrobů,
zvony Jakuba odbíjí,
zbaveni života okovů,
krása ticha nepomíjí.

Až v kráse ticha budeš snít,
v trávě pod Jakubem na stráni,
zkus mysl svoji uklidnit
a šťastna budeš tisíc a více dní.



Poutní kaple svatého Jakuba s křížovou cestou, Ivančice



Komentáře

  1. Ze začátku mi ty verše připomínaly J. V. Sládka nebo K. H. Máchu... Závan historie...

    OdpovědětVymazat
  2. Je to jakási básnická staroslověnština. Psávali tak Sládek, Xaverský, Mácha, Sova a můj kamarád, který již nežije a říkal si František Xaver Barták. Jeho básním porozumět a zformovat do grafické podoby byla vyšší dívčí.

    OdpovědětVymazat
  3. Někdy čtu verše a nebaví mě. Někdy se u nich zasměji. Někdy mě i potěší. Ale tohle jsem skutečně cítila. Dobrá práce :)

    OdpovědětVymazat
  4. [4]: Verše měly spojovat krásu ticha, přírody, citu. Pokud jsi to tak cítila, jsem ráda. Děkuji za comment.

    OdpovědětVymazat
  5. Plovoucí oblaka... to jsem viděl kdysi na koupališti. Pak už jen zhuntovaný kavalír!

    OdpovědětVymazat
  6. [7]: Ten kavalír musel být v nějaké obrácené poloze, když koukal na oblaka do vody.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...