Přeskočit na hlavní obsah

KRÁSA TICHA

Znám krajinu tichou na stráni,
tam dýše vůkol krása ticha.
Ticho a zpěv ptáků smutek zahání,
radostí a štěstím člověk sotva dýchá.

Ruce za hlavu, oblaka plují,
vleže v čerstvé, zelené trávě.
Ten klid tisíce generací pamatují,
kde já si klid ticha užívám právě.

K svatému Jakubu pramálo lidí chodí
a já vší civilizace prosta,
užívám si samoty
a počítám do sta.

Zda zaslechnu aspoň bzukot včel,
které opylují sedmikrásky,
jen tichý vánek zavěje
a nejsou slyšet žádné hlásky.

Přitahují mě tiché hřbitovy.
K té nesmírné kráse,
kde mrtví už nemluví,
se budu vracet zas a zase.

Umrlci vylézají ze hrobů,
zvony Jakuba odbíjí,
zbaveni života okovů,
krása ticha nepomíjí.

Až v kráse ticha budeš snít,
v trávě pod Jakubem na stráni,
zkus mysl svoji uklidnit
a šťastna budeš tisíc a více dní.



Poutní kaple svatého Jakuba s křížovou cestou, Ivančice



Komentáře

  1. denikkocouramodroocka20. června 2019 v 3:09

    Ze začátku mi ty verše připomínaly J. V. Sládka nebo K. H. Máchu... Závan historie...

    OdpovědětVymazat
  2. Mirijam20. června 2019 v 4:37

    Je to jakási básnická staroslověnština. Psávali tak Sládek, Xaverský, Mácha, Sova a můj kamarád, který již nežije a říkal si František Xaver Barták. Jeho básním porozumět a zformovat do grafické podoby byla vyšší dívčí.

    OdpovědětVymazat
  3. Naivní blonde20. června 2019 v 10:43

    Krása... Rozněžnělá... 👍🏻

    OdpovědětVymazat
  4. Ginger White20. června 2019 v 11:28

    Někdy čtu verše a nebaví mě. Někdy se u nich zasměji. Někdy mě i potěší. Ale tohle jsem skutečně cítila. Dobrá práce :)

    OdpovědětVymazat
  5. Mirijam20. června 2019 v 11:54

    [3]: Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  6. Mirijam20. června 2019 v 11:56

    [4]: Verše měly spojovat krásu ticha, přírody, citu. Pokud jsi to tak cítila, jsem ráda. Děkuji za comment.

    OdpovědětVymazat
  7. stuprum20. června 2019 v 17:05

    Plovoucí oblaka... to jsem viděl kdysi na koupališti. Pak už jen zhuntovaný kavalír!

    OdpovědětVymazat
  8. Mirijam20. června 2019 v 17:38

    [7]: Ten kavalír musel být v nějaké obrácené poloze, když koukal na oblaka do vody.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...
22 komentářů
Další informace

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  
18 komentářů
Další informace

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...
8 komentářů
Další informace