Přeskočit na hlavní obsah

KRÁSA TICHA

Znám krajinu tichou na stráni,
tam dýše vůkol krása ticha.
Ticho a zpěv ptáků smutek zahání,
radostí a štěstím člověk sotva dýchá.

Ruce za hlavu, oblaka plují,
vleže v čerstvé, zelené trávě.
Ten klid tisíce generací pamatují,
kde já si klid ticha užívám právě.

K svatému Jakubu pramálo lidí chodí
a já vší civilizace prosta,
užívám si samoty
a počítám do sta.

Zda zaslechnu aspoň bzukot včel,
které opylují sedmikrásky,
jen tichý vánek zavěje
a nejsou slyšet žádné hlásky.

Přitahují mě tiché hřbitovy.
K té nesmírné kráse,
kde mrtví už nemluví,
se budu vracet zas a zase.

Umrlci vylézají ze hrobů,
zvony Jakuba odbíjí,
zbaveni života okovů,
krása ticha nepomíjí.

Až v kráse ticha budeš snít,
v trávě pod Jakubem na stráni,
zkus mysl svoji uklidnit
a šťastna budeš tisíc a více dní.



Poutní kaple svatého Jakuba s křížovou cestou, Ivančice



Komentáře

  1. denikkocouramodroocka20. června 2019 v 3:09

    Ze začátku mi ty verše připomínaly J. V. Sládka nebo K. H. Máchu... Závan historie...

    OdpovědětVymazat
  2. Mirijam20. června 2019 v 4:37

    Je to jakási básnická staroslověnština. Psávali tak Sládek, Xaverský, Mácha, Sova a můj kamarád, který již nežije a říkal si František Xaver Barták. Jeho básním porozumět a zformovat do grafické podoby byla vyšší dívčí.

    OdpovědětVymazat
  3. Naivní blonde20. června 2019 v 10:43

    Krása... Rozněžnělá... 👍🏻

    OdpovědětVymazat
  4. Ginger White20. června 2019 v 11:28

    Někdy čtu verše a nebaví mě. Někdy se u nich zasměji. Někdy mě i potěší. Ale tohle jsem skutečně cítila. Dobrá práce :)

    OdpovědětVymazat
  5. Mirijam20. června 2019 v 11:54

    [3]: Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  6. Mirijam20. června 2019 v 11:56

    [4]: Verše měly spojovat krásu ticha, přírody, citu. Pokud jsi to tak cítila, jsem ráda. Děkuji za comment.

    OdpovědětVymazat
  7. stuprum20. června 2019 v 17:05

    Plovoucí oblaka... to jsem viděl kdysi na koupališti. Pak už jen zhuntovaný kavalír!

    OdpovědětVymazat
  8. Mirijam20. června 2019 v 17:38

    [7]: Ten kavalír musel být v nějaké obrácené poloze, když koukal na oblaka do vody.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...
11 komentářů
Další informace

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...
23 komentářů
Další informace

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
15 komentářů
Další informace