Přeskočit na hlavní obsah

MÝTUS O STVOŘENÍ

Mnoho lidí, i když nečtou Bibli, ví, jak Bůh stvořil Adama a Evu, i když si možná neuvědomují, že existují dvě verze tohoto příběhu: jedna v plurálu, kde Bůh tvoří lidi, druhá v singuláru, která umisťuje prvního muže a ženu do zahrady Edenu. Většina křesťanů také nezná židovské tradice spjaté s Lilit, Adamovou první, odbojnou ženou, jež se s Adamem hádala a odmítala se mu podřídit ("ležet pod ním"). Když Lilit viděla, že spolu nemohou vyjít, "vyslovila Nevyslovitelné jméno a odletěla do povětří světa". Adam si stěžoval Bohu, že ho Lilit opustila, a Bůh poslal tři anděly, aby ji přivedli nazpět s těmito slovy: "Chce-li se vrátit živa a zdráva, dobrá; pokud ne, bude muset na sebe vzít to, že každý den zemře sto jejích dětí." Lilit se nevrátila s tím, že se raději utopí v moři, než aby byla poddána Adamovi. Příběh pak pokračuje objasněním původu ochranných amuletů s obrazem tří andělů, který nosí novorozenci, aby je chránil před Lilitinou kletbou (či spíše Boží kletbou uvalenou na Lilit). Podobně jako v případě dětských duchů bori se věří, že Lilit představuje obzvláštní nebezpečí hrozící ženám a dětem. Eva je tedy stvořena nikoli ze země jako Adam, nýbrž z jeho boku, aby mu byla podřízena.

V jednom oblíbeném židovském komentáři o Lilit a Evě Judith Plaskowová (a další) přepsala příběh o stvoření tak, že ženské postavy jsou zrovnoprávněny, a nepoužily Lilit jako prostředku k zastrašení žen a k jejich odkázání do submisivní role. Tak jako ve starších židovských verzích příběhu Lilit opouští zahradu, protože Adam se odmítá smířit s jejím rovnoprávným postavením. Eva "v sobě občas pociťovala schopnosti, jež zůstávaly nerozvinuté", ale v zásadě byla spokojena se svou rolí Adamovy družky a pomocnice i přes zneklidňující blízký vztah Boha a Adama, který jako by ji vylučoval. Adam již dříve přesvědčil Evu, aby mu pomohla upevnit zdi Zahrady, aby si Lilit držel bezpečně od těla, a přitom jí měl vyprávět "děsivé příběhy o démonu Lilit, který ohrožuje ženy při porodu a krade děti z kolébek uprostřed noci". Avšak v boji Adama s Lilit ji Eva zahlédne a vidí, že je to žena jako ona. Jednoho dne Eva vyleze na jabloň, kterou s Adamem kdysi zasadili, a přehoupne se přes zeď. Lilit čeká na druhé straně a potom spolu rozmlouvají dlouhé hodiny, "smějí se spolu a pláčou, a to znovu a znovu, dokud se mezi nimi nevytvoří sesterské pouto". Adam řekl Bohu, jak si Eva počíná a jak se změnil její postoj k němu. Boha to taky zmátlo: "Něco se vymklo z původního plánu." Komentář končí slovy: "A Bůh a Adam očekávali v obavách, až se Eva s Lilit vrátí do zahrady, sršící novými plány a ochotné ji celou přebudovat."

Mýtus se často liší od fikce a jiných forem vyprávění tím, že se mu nemůže připsat autor, ale rozdíl mezi oběma žánry se stírá, když jde o texty, jež mohou mít připsány své autory (Mojžíš), ačkoli obsahují prvky, jako například příběhy o stvoření, které by podle většiny definic byly charakterizovány jako mýty.


Zdroj:
Fiona BOWIE: Antropologie náboženství
Úprava: Mirijam

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...