Přeskočit na hlavní obsah

MOBIL A TAJEMNÝ LES

Ó, mobile drahý,
marné všechny snahy,
z WC ozývá se volání,
ejhle, mobil vyzvání.

Nakloním se v záchod tůni
a ucítím libou vůni.
Ponořím se v okamžení
a už mne tuhle není.

Neposkytnu data krysám,
k záchodu se pořád lísám.
Padesátkrát modlitbičku,
potápěč jsem na chviličku.

Už ho třímám a pospíchám
k tajemnému lesu.
Hrdá jsem na sebe a
jako páv se nesu.

Možná mi blonďaté víly závidí
a moje utrpení, oběť nevidí.
Zbloudím v tajemném lese rád,
s mobilem v ruce budu tancovat.

S kocourem, blondýnkou, padesátkou
a zachráněným čínským šmejdem,
Na blogu či v tajemném lese
se všichni sejdem.

Mobil mi říká, Mirijam,
takhle o mně mluvit,
to si teda piš,
příště ponořím se níž.

Jsem tvůj anděl strážný,
však mě znáš,
až do celého světa,
se se mnou dovoláš.

Komentáře

  1. pribehynaivniblondyny9. dubna 2019 v 2:17

    Paráda! Vítej v klubu😀😉

    OdpovědětVymazat
  2. Jste na mne moc rychlí. Díky za komentář.

    OdpovědětVymazat
  3. Miroslav Skopal9. dubna 2019 v 12:29

    Tak to jsem nečekal. Miluju překvapení... Za chvíli nám ten les bude malý. Jednou jsem si koupil mobil zn. Samsung a brácha se mi vysmál, že mobily Samsung vozí severokorejci na pole, aby se s nimi dorozuměli, když okopávají brambory... Tak mě tak napadlo, jestli ten mobil není náhodou Samsung ?

    OdpovědětVymazat
  4. Miroslav Skopal9. dubna 2019 v 12:30

    Zapomněl jsem to nejdůležitější... Perfektně napsané... Vítej v klubu Mirijam.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za komentář. Ten mobil byl slídil (anděl strážný) Huawei.

    OdpovědětVymazat
  6. [6]: Ta [7]: patří také Tobě. Úplně jsi mne rozhodil.

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: Huawei je dobrá značka, sám ho mám...

    OdpovědětVymazat
  8. [9]: To byli ti Severokorejci, ne já...

    OdpovědětVymazat
  9. [9]: Hlídač jako hlídač. Když je takový zprofanovaný ...

    OdpovědětVymazat
  10. [11]: Severokorejci jsou tiší i s mobilem, ale tebe je všude plno.

    OdpovědětVymazat
  11. [12]: To se ti zdá, já tu chodím a místo hub sbírám inspiraci... :)

    OdpovědětVymazat
  12. Souhlas. Někdy je to hozená rukavice a člověk chytne můzu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...