Přeskočit na hlavní obsah

MOBIL A TAJEMNÝ LES

Ó, mobile drahý,
marné všechny snahy,
z WC ozývá se volání,
ejhle, mobil vyzvání.

Nakloním se v záchod tůni
a ucítím libou vůni.
Ponořím se v okamžení
a už mne tuhle není.

Neposkytnu data krysám,
k záchodu se pořád lísám.
Padesátkrát modlitbičku,
potápěč jsem na chviličku.

Už ho třímám a pospíchám
k tajemnému lesu.
Hrdá jsem na sebe a
jako páv se nesu.

Možná mi blonďaté víly závidí
a moje utrpení, oběť nevidí.
Zbloudím v tajemném lese rád,
s mobilem v ruce budu tancovat.

S kocourem, blondýnkou, padesátkou
a zachráněným čínským šmejdem,
Na blogu či v tajemném lese
se všichni sejdem.

Mobil mi říká, Mirijam,
takhle o mně mluvit,
to si teda piš,
příště ponořím se níž.

Jsem tvůj anděl strážný,
však mě znáš,
až do celého světa,
se se mnou dovoláš.

Komentáře

  1. pribehynaivniblondyny9. dubna 2019 v 2:17

    Paráda! Vítej v klubu😀😉

    OdpovědětVymazat
  2. Mirijam9. dubna 2019 v 2:29

    Jste na mne moc rychlí. Díky za komentář.

    OdpovědětVymazat
  3. Marionete9. dubna 2019 v 4:40

    Skvěle napsané

    OdpovědětVymazat
  4. Mirijam9. dubna 2019 v 5:30

    [3]: Díky moc.

    OdpovědětVymazat
  5. Miroslav Skopal9. dubna 2019 v 12:29

    Tak to jsem nečekal. Miluju překvapení... Za chvíli nám ten les bude malý. Jednou jsem si koupil mobil zn. Samsung a brácha se mi vysmál, že mobily Samsung vozí severokorejci na pole, aby se s nimi dorozuměli, když okopávají brambory... Tak mě tak napadlo, jestli ten mobil není náhodou Samsung ?

    OdpovědětVymazat
  6. Miroslav Skopal9. dubna 2019 v 12:30

    Zapomněl jsem to nejdůležitější... Perfektně napsané... Vítej v klubu Mirijam.

    OdpovědětVymazat
  7. Mirijam9. dubna 2019 v 12:53

    Děkuji za komentář. Ten mobil byl slídil (anděl strážný) Huawei.

    OdpovědětVymazat
  8. Mirijam9. dubna 2019 v 14:59

    [6]: Ta [7]: patří také Tobě. Úplně jsi mne rozhodil.

    OdpovědětVymazat
  9. Miroslav Skopal9. dubna 2019 v 15:55

    [7]: Huawei je dobrá značka, sám ho mám...

    OdpovědětVymazat
  10. Miroslav Skopal9. dubna 2019 v 15:56

    [9]: To byli ti Severokorejci, ne já...

    OdpovědětVymazat
  11. Mirijam9. dubna 2019 v 23:51

    [9]: Hlídač jako hlídač. Když je takový zprofanovaný ...

    OdpovědětVymazat
  12. Mirijam9. dubna 2019 v 23:56

    [11]: Severokorejci jsou tiší i s mobilem, ale tebe je všude plno.

    OdpovědětVymazat
  13. Miroslav Skopal10. dubna 2019 v 0:37

    [12]: To se ti zdá, já tu chodím a místo hub sbírám inspiraci... :)

    OdpovědětVymazat
  14. Mirijam11. dubna 2019 v 1:35

    Souhlas. Někdy je to hozená rukavice a člověk chytne můzu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...
23 komentářů
Další informace

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
15 komentářů
Další informace

Hrdlička

Byli manželé. Manžel našel na ulici zbědovalé ptáče, hrdličku. Nebyla úplně jako holubi, tak ji vyhodili z hnízda. Ležela, ještě neuměla létat, srdéčko ji poplašeně tlouklo. Manžel přišel domů. V náručí malé stvoření: „Já ji naučím létat!“ jásal ve dveřích. „Jak to uděláš? Ty jsi se zbláznil. To nemyslíš vážně,“ odvětila manželka, v očích otázku. „Zůstane tu pták s námi, nebo ho manžel uloží někde do křoví, aby nepřišel k úrazu?“ „Napřed ji musíme nakrmit, aby se postavila na nožičky.“ Krmení vzal doslovně, když nechtěla z lahve, použil metodu z úst do úst. „Tebe už nikdy nebudu líbat! Víš kolik má bacilů a co za nemoci všechno přenáší?“ osopila se na něho manželka.   „Vždyť je to ještě miminko. Podívej, jaké má nádherné peří!“ rozplýval se manžel. Hrdlička po několika dnech dospěla do stavu, že byla schopna učit se létání. „Tady po bytě tedy ne. Jestli jí to chceš názorně předvést, otevři okno ve druhém poschodí, roztáhni křídla, tedy ruce a ...
10 komentářů
Další informace