Na nedělním výletě poslední den v březnu jsme se dostali do Hustopečí. Ujeli jsme kolem 60 km, abychom na vlastní oči uviděli rozkvetlý mandloňový sad. Byla to pastva pro oči. Počasí nám přálo, tak jsme se asi po 2 km stoupání dostali až do mandloňového sadu.
Mandloňová stezka plná lidí
K této rozhledně jsme se drápali
Rozhledna zblízka
Mandloňový sad s jezdcem na koni v dáli
Detail mandloně. No není to nádhera?
Vzrostlá mandloň
A ještě jeden snítek mandloně
Pohled z rozhledny
A závěrečným pohledem z rozhledny se loučím s mandloňovým sadem v Hustopečích. V dáli jsou vidět Pálavské vrchy, Mošnovská jezera a Bílé Karpaty
Přidám něco málo ještě o mandloních. Ne že bych byla tak moudrá, ale to jsem odečetla z informační tabule. Mandloně vyžadují dlouhé a teplé léto a krátkou zimu. Takové podmínky jsou vhodné právě na prosluněných písčitých stráních v okolí Hustopečí, které leží v nejteplejší oblasti České republiky.
Existují dva hlavní druhy mandloní: "amara" s hořkými jádry (hořkou chuť způsobuje amygdalin, který po kontaktu s vodou uvolňuje jedovaný kyanid) a "dulcis" se sladkými jádry. Jádra z pecek (mandle) se využívají především v cukrářství, ale také k výrobě oleje, v léčitelství a kosmetice.
Mandloň obecná patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a rodu slivoní (Prunus). Její "příbuznou" - mandloň nízkou (Amygdalus nana), která je u nás přísně chráněná, je možné spatřit na mezích nad severním okrajem nedaleké obce Popice. Je to jedno z mála míst na jižní Moravě, kde se vyskytuje. Jedná se o nízký keř, který kvete ve druhé polovině dubna růžovými květy.
Mandloň je chráněná a i v Hustopečích bylo zakázáno trhat květy a jinak poškozovat dřeviny. Neodolali jsme a po usilovném pátrání se nám podařilo v písčité půdě najít několik popadaných pecek. Některé štěrchaly, takže je možno z nich vydolovat jádro. Přítel od dcery říkal, že je to ale nesmírně obtížné. Snad s pomocí kladiva si dá říci.
Zároveň ale nám sdělil další informaci a to, že mandloně se roubují spolu s meruňkami nebo broskvemi a oba tyto stromy postupně mandloně vytlačují.
Použila jsem fotografie dceřina přítele. Mám také nafoceno, některé z jiného úhlu pohledu, ale tady na blogu nemohu trefit orientaci. Dceřin přítel má pěkné panoramatické pohledy. Ostatně posuďte sami. Nakonec se mi podařilo propašovat nějaké moje fotografie. Takže mix.
A pak že u nás není hezky. :-)
Přeji krásný prosluněný týden.
To je opravdu pastva pro oko! Škoda, že kvetou jen chvíli, prý snad je už poslední týden jejich květu, možná proto bylo po cestě hodně lidí.
OdpovědětVymazatOpravdu kvetou jen chvilku. Snad ještě max. 14 dní a konec. Proto stezka přilákala tolik lidí.
OdpovědětVymazat