Přeskočit na hlavní obsah

Mandloňová stezka

Na nedělním výletě poslední den v březnu jsme se dostali do Hustopečí. Ujeli jsme kolem 60 km, abychom na vlastní oči uviděli rozkvetlý mandloňový sad. Byla to pastva pro oči. Počasí nám přálo, tak jsme se asi po 2 km stoupání dostali až do mandloňového sadu.


Mandloňová stezka plná lidí



K této rozhledně jsme se drápali





Rozhledna zblízka



Mandloňový sad s jezdcem na koni v dáli



Detail mandloně. No není to nádhera?



Vzrostlá mandloň



A ještě jeden snítek mandloně


Pohled z rozhledny


A závěrečným pohledem z rozhledny se loučím s mandloňovým sadem v Hustopečích. V dáli jsou vidět Pálavské vrchy, Mošnovská jezera a Bílé Karpaty

Přidám něco málo ještě o mandloních. Ne že bych byla tak moudrá, ale to jsem odečetla z informační tabule. Mandloně vyžadují dlouhé a teplé léto a krátkou zimu. Takové podmínky jsou vhodné právě na prosluněných písčitých stráních v okolí Hustopečí, které leží v nejteplejší oblasti České republiky.

Existují dva hlavní druhy mandloní: "amara" s hořkými jádry (hořkou chuť způsobuje amygdalin, který po kontaktu s vodou uvolňuje jedovaný kyanid) a "dulcis" se sladkými jádry. Jádra z pecek (mandle) se využívají především v cukrářství, ale také k výrobě oleje, v léčitelství a kosmetice.

Mandloň obecná patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a rodu slivoní (Prunus). Její "příbuznou" - mandloň nízkou (Amygdalus nana), která je u nás přísně chráněná, je možné spatřit na mezích nad severním okrajem nedaleké obce Popice. Je to jedno z mála míst na jižní Moravě, kde se vyskytuje. Jedná se o nízký keř, který kvete ve druhé polovině dubna růžovými květy.

Mandloň je chráněná a i v Hustopečích bylo zakázáno trhat květy a jinak poškozovat dřeviny. Neodolali jsme a po usilovném pátrání se nám podařilo v písčité půdě najít několik popadaných pecek. Některé štěrchaly, takže je možno z nich vydolovat jádro. Přítel od dcery říkal, že je to ale nesmírně obtížné. Snad s pomocí kladiva si dá říci.

Zároveň ale nám sdělil další informaci a to, že mandloně se roubují spolu s meruňkami nebo broskvemi a oba tyto stromy postupně mandloně vytlačují.

Použila jsem fotografie dceřina přítele. Mám také nafoceno, některé z jiného úhlu pohledu, ale tady na blogu nemohu trefit orientaci. Dceřin přítel má pěkné panoramatické pohledy. Ostatně posuďte sami. Nakonec se mi podařilo propašovat nějaké moje fotografie. Takže mix.

A pak že u nás není hezky. :-)

Přeji krásný prosluněný týden.

Komentáře

  1. To je opravdu pastva pro oko! Škoda, že kvetou jen chvíli, prý snad je už poslední týden jejich květu, možná proto bylo po cestě hodně lidí.

    OdpovědětVymazat
  2. Opravdu kvetou jen chvilku. Snad ještě max. 14 dní a konec. Proto stezka přilákala tolik lidí.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...