Úspěšný medvěd a přírody souznění

Pro medvěda z cirkusu

čas odejít nastal,

vydal se on na cestu,

vychloubal se, chvástal.

Na jedné noze tančit dovedu.

Piruetu udělám na ledu.

Zvířátka lesní hlavou pokyvují,

co ten méďa kecá ve své sluji.

Medvěde, lidem jsi šaška

dělal k pobavení.

Ale kouska ducha

v tobě není.

Že jsi kejkle dělal,

jak ti kázali,

tvého ducha ubili,

zneuctili, svázali.

Zbavil jsi se okovů,

teď jsi lesa král,

toho by ses medvěde,

nejspíš nenadál.

Medvěd svobodný je pán,

koukal s pusou dokořán.

Pravdu dí huňáči,

teď již budu jinačí.

Kořist lovit budu,

budu se i rvát,

přes den tvrdě pracovat,

večer tancovat.

Včeličky mi dají medu,

vylezu na strom, to svedu.

Budu si vážit svobody krásné!

Kde se to v něm bere, to žasne.

Prochází se medvěd u vody

a užívá si svobody.

Já, souznění, příroda,

to je ta pravá svoboda.