Když koukáme do zrcadla, kontrolujeme se většinou, jestli máme čisté zuby nebo jestli jsme čistí anebo jak jsme se vypracovali. Nenapadlo nás, že to, co, vidíme, není jenom náš odraz, ale naše druhé já, tedy náš opak, jenž existuje pouze, když spíme. Jako on žijeme ve stejném území, které je zároveň neznámo kde. Aniž bychom o tom věděli, chováme se jinak než, když jsme vzhůru. V našem mozku probíhají sny během spánku, jež si někdo pamatuje a někdo ne. Vůbec tuhle informaci nemáme. Jakmile zemřeme, budeme vnímat, jak se chováme, říkáme, jednáme, protože tady byste byli zemřelí nadobro, avšak tam někde byste ještě žili. Vaše vlastnosti by se změnily navěky věků, což se stalo mně, Patrikovi. 1. kapitola: Cesta do neznáma Celičký prostor sedadlavlaku jsem zabíral neslušným rozvalováním. Kolébal mě, jak, jsem odpočíval, snil, aniž bych si všimnul zásadních věcí. Chyběla mi zavazadla a moji rodiče byli pryč, takže můj vnitřní klid narušil průvodčí žádoucí o jízdenku. Rozepnul jsem náš rodinn...