Přeskočit na hlavní obsah

Novoroční

 

Tak se nám mílovými kroky blíží Nový rok 2026. Chtěla bych všem popřát, abychom vstup pořádně oslavili a vykročili tou správnou nohou do roku nadcházejícího.

Přeji zdraví, štěstí, lásku, pohodu a světový mír. Ať spolu s naší zemí vzkvétáme i my.

Foto jsem zvolila neosobní, ale kdo mne znají, ví, že tričko, halenku, mikinu se zvířecím motivem jsem si vždy přála. Jsem romantická, takže vytí na měsíc mne naplňuje blahem. Psa, australského ovčáka, máme v rodině, snad se i rasa povedla zvěčnit. A před 9 měsíci se mi narodil vnuk, který už stojí. S pejskem jsou velcí kamarádi, i když občas je musíme kárat, oba. Ale společná procházka a společné hry je naplňují radostí.

Vám také hodně radosti do Nového roku, mějte se skvěle a děkuji všem, co zavítají na mé stránky.

 



Komentáře

  1. Krásné přání, já děkuji a nevím, jakým hezčím přáním bych tě potěšila. Napsala jsi všechno a tak mi nezbývá než říci NÁPODOBNĚ. Ať se ten nový rok celý vydaří a máme na něj jen krásné vzpomínky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přeji ti všechno nejlepší do nového roku. Hodně zdraví, dobré oko, múzu, hodně podnětů pro psaní a focení. Měj se parádně! A posílám trochu toho štěstíčka.🍀🍀🍀

      Vymazat
  2. Všeho dobrého měrou vrchovatou tobě i tvým milým přináležejícím po celý rok Motýla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máme Motýle a Monike? 😂 Ano, dobrá volba. 🙂

      Vymazat
    2. Máme i můre, protože můre jsou motýle, ač múr ve slovenštině znamená zeď

      Vymazat
  3. Přeji vše nejlepší v roce 2026🍀(samé krásné motýly🦋)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I tobě vše nejlepší v roce 2026 💖🍀🌹🍷

      Vymazat
  4. Ať se v novém roce všechno daří...

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc. Tobě také vše nejlepší v novém roce. Máš-li sny a přání, ať se plní. 💖

    OdpovědětVymazat
  6. V roce 2026 přeji zdraví Tobě Mirijam a všem kolem Tebe ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Marti. Ať se ti a celé rodině daří. 🧡🧡🧡

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...