OD PODZIMNÍ DOVOLENÉ K VÁNOČNÍ ZDRAVICI

Od poloviny září jsme ještě proskakovali vlny ve Středozemním moři v Turecku. Minimalistický pokojík v hotelu Sun Beach Park v malebném městečku Side, tentokrát bez balkónu, nám poskytoval tento výhled.

Obr. 1: Pohled ze Sun Beach Park

V přízemí byla dostatečně velká recepce, obývaná i zvířecími hlídači, kteří byli na každém kroku – kočky.

Obr. 2: Kočka z recepce

Když turisté odešli a písečné pláže zely prázdnotou, hlídala na vyhlídce kočka. Bystrým okem kontrolovala, zda neuvidí něco k snědku, nebo sledovala dění kolem.

 Obr.: 3: Kočka u moře

Cestou k Apolonovu chrámu jsme potkali v podvečerních hodinách kočku a ježka. Chtěli jsme zachytit jejich hrátky, ale jakmile jsme se přiblížili s fotoaparátem, ježek se schoulil do klubíčka.

                                                                    Obr.: 4: Kočka a ježek

Zbytky Apollonova chrámu se nacházejí na jižní straně města Side, téměř těsně nad mořem. Ruiny Apollónova chrámu v Side jsou poměrně rozsáhlé. Apollónův chrám prý nechal postavit Marcus Antonius, tedy někdy mezi lety 40 – 30 př. n. l. snad pro egyptskou vládkyni Kleopatru VII. a svou milenku. Podle pověsti se zde oba milenci setkávali. V současné době jsou zbytky chrámu volně přístupné. Impozantně působí několik vztyčených sloupů a osazených kladím. Kromě toho jsou zde další části chrámu se stěnami. Chrám je až na cípu poloostrova nedaleko přístavu, neplatí se zde vstupné a je kdykoliv přístupný. Především při západu slunce se jedná o velmi romantické místo.

 Obr.: 5: Apollonův chrám

Side je město antického původu v jihoturecké provincii Antalya v okrese Manavgat ležící na jižním pobřeží Turecka u Středozemního moře asi 75 km východně od Antalye, čítající kolem 11 000 obyvatel. Side je známo jako rekreační středisko, které je v teplých měsících vyhledávané rekreanty pro své písčité pláže.

U pláže a v hotelu jsme potkávali muslimské ženy zahalené, s šátkem na hlavě, ale s odkrytým obličejem. Jednoho dne přišla na pláž žena s manželem, jeho bratrem a tchánem. Učili ženu plavat. Připomínala mi potápěče. Celou v černém, s dlouhými rukávy, v dlouhých šatech a kalhotech, na hlavě šátek, ji nesli do vln oceánu. Drželi ji takovým zvláštním způsobem, že svoje ruce nemohla použít ani k plavání. Ale pánové se neskutečně bavili dvěma zejícími pahorky. Měla jsem chvílemi dojem, že ji jdou utopit a ne učit plavat. Rozhodně muslimské ženy se nespálí od sluníčka, budou mít bílou kůži, rakovina kůže se u nich bude vyskytovat vzácně, zato ale jim bude chybět vitamín D, přestože žijí celoročně ve velmi teplém kraji.

O několik dní později jsme měli naplánovaný výlet do Antalye, místa, kde jsme přistáli. Těšili jsme se na Hadrianovu bránu, düdenské vodopády, místní hradby a památky, mešitu. Z Hadrianovy brány sešlo, byla v rekonstrukci. Je jednou z dochovaných historických památek, její vznik spadá do r. 130 našeho letopočtu. Tento rok město Antalye navštívil všeobecně oblíbený císař Hadrián. Měšťané se rozhodli potěšit a uctít císaře postavením velkolepé brány.

Hadrianova brána je další z dochovaných historických památek, ležících v Antalaye. Její vznik je datován do roku 130 našeho letopočtu. V ten rok došlo pro antalyany k významné události. Město totiž navštívil všeobecně oblíbený císař Hadrián. Měšťané tenkrát přemýšleli o tom jak dostatečně uctít a potěšit císaře a tak se rozhodli postavit velkolepou bránu. Většina takovýchto staveb se nedochovala. Štěstí bylo, že Hadrianova brána brzy upadla v zapomnění a byla z praktických důvodů zastavěna do hradeb, které měly chránit město.

Brána se tak ztratila mezi spoustou kamenů tvořící hradby města. Tyto hradby se nazývali Seldžucké hradby. K celému odhalení brány došlo až v 50. letech 20. století. Hadrianova brána je vystavěna ve formě vítězného oblouku. Je to jakási soustava bran. Skládá se totiž ze tří obloukových průjezdů, vpředu zdobených čtyřmi korintskými sloupy. Korintské sloupy jsou o něco světlejší než celek brány a tak září opravdu do dálky.

Vršek brány je zdoben hlavami zvířete, o jehož původu se dodnes vedou dohady. Místní jsou přesvědčeni o tom, že je to bájné zvíře s obrovskou silou a nadpozemskými schopnostmi. Je ale také dost možné, že je to nějaká obyčejná kočkovitá šelma. Hadrianova brána se nachází přímo ve městě a na obě strany podél ní se dále táhnou hradby. 

 Obr. 6: Seldžucké hradby

Kousek od hradeb je mešita a další z historických památek

                                                                        Obr. 7: Mešita

Obr. 8: Historická památka v Antalyi

Z muzea voskových figur jsem pro vás vybrala vítěze letošních amerických voleb.

                                                                          Obr. 9: Trump

Velkolepou podívanou nám poskytl Dolní vodopád Düden, který padá z výšky 40 metrů rovnou z toku stejnojmenné řeky. Těsně u hrany vodopádu můžete říčku přejít po dřevěném mostu pro pěší. Dolní vodopád Düden se nachází se přímo v zastavěné oblasti ve čtvrti Güzeloba.

 Video 10: Dolní vodopád Düden

Vraceli jsme se do nevlídného počasí, zrovna jsme viděli z letadla zatopené oblasti, vymlácené stromy, poškozené silnice, řeky vylité ze svých koryt. Teple jsme se oblékli a udělali jsme dobře, přesto změna počasí nám přivodila rýmu a nachladili jsme se.

Po dlouhé době jsem trávila dovolenou v zemi, která není členem Evropské unie. Pěkný zážitek.

Už tu na nás ťuká předvánoční atmosféra, ale o době vánoční a mezičase až příště.

S předstihem tedy přeji HEZKÉ VÁNOCE. Snad dárky dorazí včas, stromeček v pokoji zavoní, nikomu kost z kapra neuvízne v krku. Důležité je, že jsou všichni, kteří se mají rádi spolu a stráví hezký, vánočním cukrovím provoněný, vánoční čas.

K odborným výkladům použity internetové, cestopisné zdroje.