Přeskočit na hlavní obsah

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbni,“ říkaly ostatní čekatelky na vylepšení svého vzhledu, „my ho pohlídáme.“ Dorazili jsme do porodnice, kde mi manžel předpověděl zase syna, obrátil se na schodech a zmizel. Dcera přišla na svět o několik hodin později.

Tahle dcera, která vlastně měla být o rok mladší, plánovaně se měla narodit 3. ledna, dostala k dneska už loňským narozeninám od svého manžela překvapení.

Překvapení prý nemá ráda, ale bylo cítit, že moment vzrušení tam je. Rozdělávala velkou krabici, začalo být vidět pár železných drátů. „Tam bude nějaké zvíře,“ neodpustila si poznámku její tchyně. Dcera stačila ještě pronést „to snad ne“. Její bratr v nestřeženém okamžiku zapnul mobil se zvířecími zvuky. Dcera hrůzou vytřeštila oči; já jsem myslela, že zvuky pochází z televize, než jsem si všimla syna, který se nepokrytě bavil. Zvíře tam být logicky nemohlo, protože by se udusilo v tak pečlivě zabalené krabici.

Z dárku se vyklubala klec s vodotryskem na želvičku. „Já žádnou želvičku nechci, smrdí, žere maso, o terárko se musí někdo starat a kouše,“ protestovala dcera. „Vždyť před dvěma lety sis prohlížela stránky se želvičkami a já splním každé tvé přání a dokonce si to pamatuji,“ nadšeně prohlašoval manžel. „Ale také jsme to hned před dvěma lety zavrhli, že to není vhodné pro naši domácnost,“ zaúpěla dcera. „Půjdeš to vrátit.“ „To ne, pro to určitě najdeme nějaké jiné využití, můžeš tam dát rybičky nebo rostlinky,“ nechtěl se vzdát manžel. „Želvička bude malinká, aby se vešla do terárka, není větší než prsteníček, může se cachtat ve vodopádu a pak se jít schovat do jeskyně.“ Celá stěna s vodopádem a jeskyní je součástí drátěného terárka.

„Ať si dělá manžel, co chce. Pro mne za mne, ať si terárium nechá. Já si koupím sama dárek, který se mně bude líbit.“

Vezmeme-li v úvahu, že se želvička může dožít až 50 let, děti dříve či později odejdou z domu a založí vlastní rodinu, s největší pravděpodobností by želva přežila oba rodiče a stala se samovládcem domácnosti. Vládce velikosti maximálně 10 cm.

Pak mějte rádi překvapení.

Obrázek z googlu Chovzvirat.

 


 

 

Komentáře

  1. Hodinky s vodotryskem by potěšily více, že?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hodinky s vodotryskem by mohly sloužit jako pítko. To, co stéká odshora dolů je vodopád. Sichr. 😀

      Vymazat
  2. Mě by také takový dárek nepotěšil. Jak to vše dopadlo?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klec stojí prázdná na nočním stolku jejich syna. Klapavka obecná, tak se želva jmenuje, není také levná záležitost, kolem 1000,- Kč. A nikdo kromě dárce o ni nestojí. Příští narozeniny jsou v prosinci, tak snad nebude další překvapení. 😂🤣

      Vymazat
  3. Také žádné zvíře doma nechci, už jedno mám, jsem vdaná 45 let! Jo, kdybych měla domek a pěknou zahradu, tak by vlčák a kočka byly fajn. Ale venku.
    Chlupy a binec uklízet a brzy ráno chodit venčit, to není nic pro mne.
    Mladí mají dvě morčata a občas jsme hlídali, když byla dcera s rodinou na dovolené.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro zvířata musí mít člověk pochopení. Já bych v bytě žádné nechtěla. A dcera je po mně. Když byly děti malé, měli zakrslého králíka a věděli, co je s tím starostí a bincu.

      Vymazat
  4. Takhle velký exemplář se dá marketovat jako "hlídací želva", která ochrání váš domov před všemi nezvanými hosty :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dceru nesežere. Hlídač je špatný, na nezvané hosty se nevrhne, nevydá ani hlásku, možná by je odehnala škaredým pohledem. 😂😍

      Vymazat
  5. Samovládce domácnosti - to je krásný slovní obrat! :D

    OdpovědětVymazat
  6. Některé dary dokáží “potěšit”😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně ty nechtěné a neočekávané. 🤣🤣😂

      Vymazat
  7. S nechtěnými dary mám taky své zkušenosti! Nejlepší je ten poslední :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Před mnoha lety syn, který žije s námi ve společné domácnosti, dostal od své sestry rybičku Betu bojovnici v akvárku jako koule. Prý Beta nepotřebuje vzduch a filtry. Koupila jsem trochu větší akvárko, vzduch s filtrem a Betě kamarády. Ale věděla jsem, že nesmí být také sameček a nevěděla jsem, co to máme, tak jsem koupila jiné rybičky. Postupně umíraly, koupili jsme další. Přece jen se na ně hezky dívalo. Najednou se akvárko hemžilo mrňavými rybičkami a já se dověděla, že jsme si koupili živorodky a mají mladé. A tak se ze mne stal akvarista. :-D A to už je několikátá generace. Syn se jen chodí na rybičky dívat, ale akvárko čistím já, krmím já....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsme kdysi měli akvárko. Většinou je čistil manžel, někdy já. Chovali jsme skaláry, neonky, čichavce, parmičky, krunýřovce atd. Bety bojovnice byly hodně dravé. Popraly se na život a na smrt. Ty jsme koupili jen jednou. V ledničce jsme měli nitěnky. Některé rybky vyžadovaly živou stravu. Pohled na rozsvícené akvárium je pěkný. Mně se líbí důstojní skaláři. Děti je občas nakrmily, ale všechny ostatní práce byla naše doména.

      Vymazat
  9. U nás to začalo s prostředním synem a jeho morčetem, starali jsme se se o ně všichni, syn ale hlavně. Potom pokračoval nejmladší syn s dalším morčetem a nakonec to byly kočky, akvárium se šneky a když se mladí odstěhovali do svého bytu , nahradili nám ty svoje novou kočičkou Mudlou a pak donesli ještě nalezence Mufa a Žofinku. Tak měla FIP kočičí nemoc a odešla záhy. Dodnes máme už jen Mufa, na chlupy se si jaksi zvykli a říkáme si, že ten dole poškrábaný nábytek-pohovky stejně někdo vyhodí, až my tu nebudeme. V žádném případě by se dárek podobného charakteru neměl dávat, stačí domluva, ne?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takováhle překvapení se nedělají. Potom chudáci zvířata, když třeba končí v útulcích. My jsme měli zakrslého králíka, rybičky, malého křečíka, i bílé myšky, ale vždy jsme se domluvily, že je v domácnosti chceme.

      Vymazat
  10. Fredy Kruger

    " Probudil jsem se v posteli sám !
    Kam uprchla proboha ? kam jen... kam ?
    ( ?) ... zda vůbec ještě přirození mám ??

    .... cožééé ? ....Bože ! ....dej ať je to klam !!

    Jak příšerný dárek k narozeninám !
    já... přirození, vždy zoufale si chránil
    jsem vymiškovaný, jsem vymiškovaný !

    To v noci se stalo, či v hodinách ranních ?

    Byl to chlap, převlečen za ňákou paní !
    Edd Wometák dal se hned do pátrání !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani ženská, ani želvička,
      jsem v posteli sám,
      co poradí mi matička?
      Jaký dárek k narozeninám?

      Dárek zhotovit,
      není umu,
      tak alespoň nasadit
      panence gumu. 😁🤣

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

OČNÍ ZÁŠKUBY

Když se oko zblázní Přichází to docela náhle a trvá většinou několik minut: oční škubnutí. Ačkoliv je to jen nepatrný pohyb, může dost znervóznit. Uvádíme přehled příčin a příznaků - a vysvětlíme, jak se záškubům oka vyhnout. Foto: Susann Städter/photocase.de Náhle se víčko začne chvět. Co za tím vězí a co se s tím dá dělat? Že se naše oči na pár sekund zdánlivě jakoby samy od sebe nakrátko zavřou a zase otevřou, víme. Zavření a otevření oka, mrkání, zajišťuje stabilní slzný film a my jsme na to tak zvyklí, že ho někdy vědomě nevnímáme. Oční víčko však někdy rychle a nekontrolovatelně kmitá a škubá, což může vést k nejistotě. Záškuby očí: Varovný signál těla Napřed dobrou zprávu: I když výsledky vyhledávání na Googlu naznačují něco jiného - u většiny lidí za záškuby nejsou žádné nádory nebo nevyléčitelná nervová onemocnění, ale neškodné příčiny. Otravné škubání je však signálem našeho těla, že je něco špatně. A naslouchat vlastnímu tělu se vždy vyplatí. Příčin, proč oko má záškuby, je

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily památníč