Přidávám nějaké staré fotky Brna, které jsem našla v různých publikacích o historickém městě Brně. Nejdříve ale zveřejním jednu novodobou, kostel sv. Petra a Pavla. K ní se váže pověst o zvonění na Petrově. Od května do srpna 1645 obléhali Švédové Brno. Jednoho dne se švédský generál zařekl, že buď Brno dobude, než začnou v kostele sv. Petra a Pavla na Petrově vyzvánět poledne, anebo obléhání zanechá. Když pak na město zaútočil a Brno bylo už takřka dobyto, stařičký zvoník se rozhodl, že zazvoní na zvon dříve. Poslední zvonění. Když tak učinil, švédský velitel si myslel, že už je poledne, a od Brna odtáhl, ačkoliv bylo teprve 11 hodin. Od těch dob se v tomto kostele zvonilo poledne vždy už v 11 hodin. Na starých fotografiích je vyobrazena skupina domů na Kapucínské ulici, Kapucínská Ulice, Minská brána a Orlí, maškarní ples v Brně-Žabovřeskách a brněnský pošťák. Vrátím se ještě ke středověkému Brnu a k tomu, jak se trestalo a popravovalo. Vyčteno z publikací o historickém Brně.
Jakmile zasednete k počítači, budete mít za sebou shon a můžete se poohlédnout, co se událo o velikonočních svátcích, které jste jistě příjemně, možná hekticky, prožili. Já velikonoce nijak neprožívám, spíše využívám volna, relaxuji, přemítám nejen nad nesmrtelností chrousta, ale i o nadcházejícím jaru, stavu světa a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ať už jsem věřící nebo ne, velikonoce jsou nejenom předzvěstí jara, květeny, ale i církevním svátkem. Letos poprvé přišel můj dnes už 8letý svěřenec v obleku, bílé košili a vázankou v doprovodu táty a kamaráda od táty. Potěšil mne. Vzpomněl si na dobré způsoby a mravy a vysoukal ze sebe básničku Hody, hody, doprovody … druhou sloku doplnil táta a kamarád. Odměnila jsem ho pamlskami a kartičkou fotbalistů, po které tak toužil. Na mrskut měl použitelnou pouze jednu ruku, protože druhou si zlomil v zápěstí při fotbale a má ji v sádře. Vybičovala jsem se a připravila několik vajíček. Jedno červené jsem dostala, na ostatní bílá jsem nalepila