Přeskočit na hlavní obsah

Křížová cesta v Ivančicích

V souladu se zbudováním poutní kaple sv. Jakuba (vystavěna v letech 1852–1858) na místě středověké svatyně zbořené v době josefinského režimu byla v letech 1861–1863 nákladem katolického spolku Sv. Klement zřízena křížová cesta z Ivančic ke kapli sestávající ze zděných čtyřbokých novogotických výklenkových kaplí vybudovaných Ignácem Hüpschem a Janem Kratochvílem.

Soubor křížové cesty zahrnuje čtrnáct zastavení vycházejících od ulice Hřbitovní v terénu pozvolně stoupajícím k poutní kapli sv. Jakuba na Krásné hoře situované severovýchodně od centra Ivančic. 

Soubor čtrnácti zastavení křížové cesty tvořeného neogotickými kaplemi náročnějšího architektonického ztvárnění, který je osazen podél cesty k poutní kapli sv. Jakuba na Krásné hoře, vytváří mimořádně působivý prvek kulturní krajiny. 

Jednoho pěkného květnového dne jsem vyrazila křížovou cestou k poutní kapli sv. Jakuba. Odtud jsem chtěla potom s kamarádkou Jarkou dorazit až na rozhlednu Alfonse Muchy na Hlíně, ale k tomu se nedostalo, protože počasí nepřálo. 


 





Poutní kaple sv. Jakuba uzavírá putování po křížové cestě.

Původní poutní kaple stojící v Nových Horách nad Ivančicemi (323 m n.m.) byla postavena ze sbírek měšťanů roku 1481. Za císaře Josefa II. byla zrušena a r. 1784 rozebrána na stavební účely. Nová kaple v novogotickém slohu byla vystavěna v letech 1852 – 58 z iniciativy národního buditele P. Tomáše Procházky. 


 Na zpáteční cestě jsme využily rychlé občerstvení Burger King na České v Brně. Každá jsme si daly dva kváskové chleby od Mama Stella. Jeden byl s domácí pomazánkou guacamole a uzenou mrkví á la losos a druhý s fazolovou tapenádou a avokádovou růžičkou. K tomu jsme si daly Aperol Spritz na dovršení naší pouti. Olizovaly jsme se až za ušima.

Kdo nám záviděl a upřeně nás pozoroval, byl tento hlídač.


Komentáře

  1. Buditel Procházka budiž pochválen.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kněz, Tomáš Procházka, ozdoba města Ivančice, vlasti i církve.

      Vymazat
  2. Fredy Kruger

    " Křížová cesta v Ivančicích ??
    Než-li tam dojdu, tak boty si zničím !"

    František Ošusta váhá !
    ...... zdalipak vede tam dráha ?
    ta ale stojí peníze !
    Jak to jen udělat ? ... jestliže....
    jen... jestli se strachem neposeru ! "
    Frank Ošusta došel ku závěru ,
    jež velice stojí za úvahu :

    "Vlezu si zespoda za nápravu !!"
    ( takto muž ku sobě tiše vece )
    .... však náprava tato jest v blízkosti Wé Cé !

    skřeky se z úst muže deroucí :
    " Bože ! těch lidí tam seroucích !"
    ( z díry záchodu všecko ven lítá )

    .... "Těch šišek, co už jsem do úst schytal !
    vypliv ! ... i spolykal bezděčně !"

    Hle ! Ivančice ! konečně !!

    Frank Ošusta netrpěl nadarmo....
    " Hlavně, že svez´ jsem se zadarmo !"
    Již těší se :
    v kostelík, kterak tam vleze
    a vyjde z něj po stopách Prohasky, - kněze !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A když tam stojí kříže.
      Franta Ošusta rety si líže.
      Pročpak tam nevede lanová dráha?
      Asi inflace. Byla by drahá.
      Díky za comment.

      Vymazat
  3. Fredy Kruger

    " Když vyvolat oční chci záškuby,
    dva drátky si zastrčím do huby
    druhé dva konce do induktoru
    a mrkám očima nahoru - dolů !!"

    " Ten vůl točí kličkou induktoru
    a šklebí se jako ve hororu !
    ... jazykem zkratuje ve tlamě drátky !!"

    Děd zmařil týnejdžru pitomé hrádky !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zvídavosti se meze nekladou. Ale pak se mi protáčí oční panenky. 👍👏🙌

      Vymazat
  4. 14 zastavení je pěkně bohatá křížová cesta, na sv. Hostýně je jich (myslím) jen 10. Ivančice jsou blízko od Brna, ale nikdy jsem tam nebyl, jen vím že odtud pochází herec Vladimír Menšík a tenistka Barbora Krejčíková, Alfons Mucha s nimi asi také měl něco společného, když je po něm pojmenovaná rozhledna.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to pěkný výšlap. Vladimír Menšík i Alfons Mucha mají stálé expozice. Proslavená Slovanská epopej od A. Muchy je v současné době na zámku v Moravském Krumlově. Chystám se tam než ji zase zabaví Praha. Barboře Krejčíkové zhotovili na tenisových kurtech v Němčicích, kde začínala, obrovské plakáty s jejími úspěchy. Její první trenér Ondra tam správcuje dosud.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn