Přeskočit na hlavní obsah

NĚJAK SE TO KOMPLIKUJE

 Shlédla jsem film z roku 2009 Nějak se to komplikuje. V hlavních rolích Meryl Streepová, Alec Baldwin, Steve Martin.

Jane Adlerová má tři dospělé děti, vlastní, prosperující pekařství a přátelský vztah s bývalým manželem Jakem, kterému už odpustila, že ji před deseti lety podváděl s mladší ženou, se kterou se pak oženil. U příležitosti synovy promoce si bývalí manželé spolu vyjdou na nevinnou večeři, která se po konzumaci většího množství vína a vzpomínkách na společné soužití změnila na vášnivý sex. Když Jane vystřízliví, uvědomí si, že se svým ex-manželem podvedla tu, s kterou jí byl nevěrný, když ještě byli manželé. O Jane má také zájem bytový architekt, plachý, rozvedený Adam, který pro ni navrhuje kuchyň. Oba muži se rozhodnou o dámu svého srdce bojovat až do posledního dechu. To vyvolá řadu nečekaných situací, v nichž se ukáže, že ani v pokročilejším věku se lásce nikdo neubrání a tropí hlouposti. 

Meryl Streepová, Steve Martin, Alec Baldwin, Lake Bellová

Obr.: převzato z galerie CSFD

Film má otevřený konec. Jane srdce tlačí k bývalému manželovi, ale není si zcela jista, zda jeho nevěry nebudou pokračovat. Zatímco k Adamovi cítí vřelé přátelství, sympatii a jistotu. 

Film je pro pobavení pro lidi ve zralém věku. Ti, kteří prošli rozvodovým řízením, navázáním vztahu s ex-partnerem, péčí o děti, vytvořením nového vztahu, komplikacemi, spojenými s nastavením tak, aby děti nepociťovaly, že jsou o něco ochuzené a nestrádaly ani ekonomicky ani citově a všichni zainteresovaní jsou postaveni před skutečnost, jak začít nový život, mají možnost se zamyslet nad úskalími a nově vznikající perspektivou.

 

Komentáře

  1. Souhlasím, láska zbaví rozumu každého, bez rozdílu,¨rasy, věku, vzdělání, polické, sexuální či náboženské orientace : D

    OdpovědětVymazat
  2. On teda může z lásky zblbnout i jen jeden člověk a druhému to být šumák :-)) Film mám ráda, byla jsem zvědavá, co o něm napíšeš. Přemýšlím, jestli je to opravdu zábavné jen pro starší a zkušenější :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou tam správné situace. Myslím, že je i pro třicátníky. "Ti prý jsou již za horizontem," říkal mi zeť.

      Vymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Láska je, řekl bych, ještě ta příjemnější komplikace :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepříjemná je jaká? Napadají mi dvě, schválně, jestli máme podobné myšlení.

      Vymazat
  5. Film neznám, ale docela jsem se nechala nalákat dějem i obsazením. Díky, podívám se 😀😉

    OdpovědětVymazat
  6. Jak se říká, stará láska nerezaví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsou ty chyby v manželství, rozhodnutí rozvod, lítost na obou stranách, následně co jsme si, to jsme si, vždyť se máme pořád rádi. 🙂😊

      Vymazat
  7. Jak zpiva Kapapult -Emoce, to jsou dnesni nemoce

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...