Přeskočit na hlavní obsah

DEMOKRATICKÁ ŠKOLA

 Dostal se mi do rukou odkaz na film Summerhill – Demokratická škola. Film, který byl založen na skutečnosti, natočen v roce 2008 ve Velké Británii.

https://www.youtube.com/watch?v=nC48PrroMJg

V současné době je školství hodně skloňované. Učitelům se přidává na 130 % průměrné mzdy, do toho covid, distanční výuka, testování, karantény a stále stejný způsob učení, jaký byl v dobách Marie Terezie, Komenského. Na středních školách se dohadujeme, jestli mají být státní maturity, zda má být maturitním předmětem povinná matematika, když evidentně většina žáků se odbornou matematikou zabývat nebude. Na výběr je zatím matematika nebo cizí jazyk. Proslýchá se, že školy chtějí upustit od druhého cizího jazyka a zařadit ho jako nepovinný. Někteří žáci nadání pro jazyky nemají.  

Prý školství upadá. V potaz musíme také vzít, jací žáci do školy chodí. Zda a do jaké míry jsou vzdělavatelní. Na druhé straně je školský systém, učební osnovy, kvalita pedagogů, počet žáků apod. Samostatnou kapitolou je inkluze žáků s postižením, kteří mají individuální plán, někdy k dispozici asistentky. Výuka se přizpůsobuje tomu nejslabšímu žáku. Pak nám na mysli vyvstane otázka, zda takoví žáci nejsou brzdou těm průměrným nebo talentovaným.

I u nás máme alternativní školy, které se snaží formou hry, diskusemi, liberálnějším přístupem s jinými metodami a organizací výuky přiblížit učivo žákům. Známé jsou Waldorfská škola, Montessori, Daltonská, Jenská, Lesní/přírodní škola, Zdravá škola a další. Existují i soukromé školy.

Summerhill je první demokratická škola. Když někdo nechce chodit do školy, nemusí. Může si hrát. V Summerhillu má každý stejná práva. Na školních schůzkách se hlas dítěte započítává stejně jako ten můj. Na schůzkách můžete vznést jakýkoliv problém. Žáci i učitelé mají stejné postavení a nazývají se křestními jmény. Zjistilo se, že žáci umí řešit své problémy a jsou schopni odpovědnosti a spravedlnosti. Každý se může více zabývat tím, co ho baví. Zjistilo se, že absolventi této školy dosáhli významnějších úspěchů než žáci z běžných škol.

Inspektoři dlouhou dobu usilovali o zavření školy v Summerhillu. U soudu se škola obhájila a byla povolena její další činnost.

Je zde jiná forma vzdělávání, která vychází z podstaty, že dítě je také člověk a ne jen loutkou rodičů či učitelů. Má svá práva. V této škole učí děti, aby řídily samy sebe, své myšlení, svá těla, své emoce. Děti si sami rozhodují o tom, zda, co, jak nebo kdy se budou učit. Funguje to báječně. Demokratická, v pravém slova smyslu (nežijeme v demokracii jak se říká, ale v oligarchii), škola Summerhill byla založena již roku 1921 a můžete ji navštěvovat do kolika let chcete. Založil ji skotský pedagog A. S. Neill (1884 - 1973) a její předností je netradiční přístup k výuce. Tento zakladatel tvrdil, že vnější tlak má negativní vliv na utváření člověka a funkcí učitele je chránit žáka před zhoubnými vnějšími vlivy. Dále doporučoval zrušit tresty a omezit mocenskou autoritu učitele. Kladl důraz na žákovskou samosprávu (bez zásahů učitele), na svobodné jednání dětí a výuku založenou na neformálních rozhovorech. 

Je to velmi zajímavý film. Myslíte, že takový přístup by byl ku prospěchu našim dětem a potažmo by pozvedl naše školství?


       

 

 

 

Komentáře

  1. Rozhodně nebyl, protože "naše děti" nic dělat nechtějí, šmrdlání prstem po telefonu je mnohem zábavnější. To už by z domova musely přijít děti rozvíjené, se zájmem o život, ne takové, kterým od batolat rodiče hodí mobil a čau. Ale nebudu zlá, nejsou takoví všichni, ještě se najde spousta pilných, jenže ta laťka toho, co je potřeba, aby student vynikal je pořád nižší a nižší a tak i ti dobří vlastně celkem nic neumějí. Ale problém je v rodinách, děti jsou naočkované od rodičů že škola je blbost, podobně i tento článek - že matematika není potřeba? Středoškolská matematika není žádná matematika, jsou to jen počty, základní znalost, kterou by měl mít každý, ani nějaký ten základní integrál nikoho nezabije. Demokratická škola může fungovat tam, kde má školství prestiž. Ale to se u nás nenosí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úplně s tebou souhlasím.
      Ono stačí, když se přešlo i k "mírnějšímu" známkování.
      Za prvorepublikových časů ve třídě na gymplu byli "výborní" max. dva žáci.
      "Chvalitebná" byla moc dobrá známka; "Dobrý" - zvládl učivo dobře; "Dostatečný" - jeho znalosti jsou dostačující.

      Vymazat
    2. Mám nějak zafixováno v hlavě: Neučíme se na rok nebo na dva, ale pro život. Jestli škola dostatečně připravuje do života? Nemyslím. Nejen úroveň školství je nízká, ale myslím, že i žáci nemají dostatečnou motivaci se učit, nemají chuť ani snahu něco umět. Existují ovšem výjimky.

      Vymazat
    3. Ano, velkou měrou se na tom podílí právě to, že učit a učit se, není populární. Pak nutně platí ono "kdo umí, umí, kdo neumí, učí..." Proč by člověk, co má cenné znalosti z praxe, lezl do školství, aby házel perly sviním a ještě za to byl blbě placenej....

      Vymazat
    4. Souhlasím. Málokdo si uvědomuje, že učit se vlastně bude celý život a nemá-li dobré základy ...

      Vymazat
  2. Když někdo nechce chodit do školy, nemusí. Může si hrát.
    Trvalo od pruské kadetky tři stovky let, než na to někdo přišel! Že nejlepší škola je taková, do které nemusíte chodit. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že z nás by byli brzy neandrtálci. Faktem je, že mne začala bavit škola až na vysoké, protože tam jsem měla většinu předmětů, které mne zajímaly. 😊

      Vymazat
  3. Úspěšnost demokracie je podmíněna nadpolovičním počtem rozumných lidí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejsem si jista, že víme, co to je demokracie. Dá se upadnout do anarchie. Příliš liberální výchova škodí. 😉

      Vymazat
  4. Jsem pro to, aby se každému dostal takový typ výuky, který je právě pro něj nejlepší; neexistuje jeden model, který by byl vhodný pro všechny. Ale řekl bych, že variant na výběr je u nás celkem dost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Základy se staví v dětství. Děti většinou ani v 15 letech nevědí, co vlastně chtějí v životě dělat. Pořád si myslím, že by měli spolupracovat rodiče, škola a děti. ☺

      Vymazat
  5. Možná, že jen mèli štěstí a nesetkali se s inkluzí podle Valachové tj. 33 dětí misto ve třídě 12 má různá vyšetření s doporučením na individuální přistup učitel má k dispozici dvě asistentky bez ped.vzdělání, ale jsou hodné, jak říká naše školačka,ale je to k ničemu, jak říká paní učitelka, která je skvělá, doufáme, že nám nezdrhne....
    Máme dobré učitele, jen ti nahoře, zdá se, jsou nanic a tak i šk.systém

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nějak. Pořád vymýšlíme ptákoviny nebo se po někom opičíme a vůbec nás nenapadne, jak zhodnotit ten potenciál, který tu máme.
      Ať vám kvalitní učitelka vydrží.

      Vymazat
  6. Do takové školy bych chodila ráda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to velmi zvláštní film na základě skutečných událostí. My máme úplně jiné metody vyučování, vzdělávání, vychovávání, jiné zaměření a způsob výuky. Jsme potomci Komenského, škola hrou, ale současně jsou dány osnovy, podle kterých se učí. Připadá mi, že velmi liberální způsob, je méně vzdělání a poslušnosti. A naopak. Velmi autoritativní způsob podporuje vzdor. 😊

      Vymazat
  7. Fredy Kruger

    " Když pětkrát jsem propad´ ,
    můj otec řek na to :
    " Můj milý synu, wiser se na to !"

    . . . místo by ,,nadal mu,, propuk´ v smích !
    ( je starostou v Dolních Mrtwicích )
    " Mám dvě třídy ! což vzdělání notný,
    oproti dědku, jež negramotný !

    ... tři třídy ti stačí naprosto !
    Budeš místo mě starostou !
    Jak já, budeš starostou !
    cítím to v kostech !"

    . . . Jebb Mimoň čeká až povyroste !

    OdpovědětVymazat
  8. Aspoň se má Mimoň na co těšit. Místo už má zajištěné přes známé. 😀
    Kdysi jsem četla básničku, možná si pamatuji jen úryvek:
    Až budu velký jako strýc, budu se dívat na měsíc
    a až vyrostu nad strýce, budu se dívat z družice. 🙂

    OdpovědětVymazat
  9. Já myslím, že by to pri dnesnim stavu spolecnosti nefungovalo

    OdpovědětVymazat
  10. Na film se ráda podívám, děkuji. Ona je demokracie a demokracie,,, 🤔

    OdpovědětVymazat
  11. Myslím, že spousta věcí je na učitelích. Ti dokáží i ve špatném systému projevit v dítěti nadšení a touhu po vědění, anebo naopak ji ubýt.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

OČNÍ ZÁŠKUBY

Když se oko zblázní Přichází to docela náhle a trvá většinou několik minut: oční škubnutí. Ačkoliv je to jen nepatrný pohyb, může dost znervóznit. Uvádíme přehled příčin a příznaků - a vysvětlíme, jak se záškubům oka vyhnout. Foto: Susann Städter/photocase.de Náhle se víčko začne chvět. Co za tím vězí a co se s tím dá dělat? Že se naše oči na pár sekund zdánlivě jakoby samy od sebe nakrátko zavřou a zase otevřou, víme. Zavření a otevření oka, mrkání, zajišťuje stabilní slzný film a my jsme na to tak zvyklí, že ho někdy vědomě nevnímáme. Oční víčko však někdy rychle a nekontrolovatelně kmitá a škubá, což může vést k nejistotě. Záškuby očí: Varovný signál těla Napřed dobrou zprávu: I když výsledky vyhledávání na Googlu naznačují něco jiného - u většiny lidí za záškuby nejsou žádné nádory nebo nevyléčitelná nervová onemocnění, ale neškodné příčiny. Otravné škubání je však signálem našeho těla, že je něco špatně. A naslouchat vlastnímu tělu se vždy vyplatí. Příčin, proč oko má záškuby, je

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn