Přeskočit na hlavní obsah

DEMOKRATICKÁ ŠKOLA

 Dostal se mi do rukou odkaz na film Summerhill – Demokratická škola. Film, který byl založen na skutečnosti, natočen v roce 2008 ve Velké Británii.

https://www.youtube.com/watch?v=nC48PrroMJg

V současné době je školství hodně skloňované. Učitelům se přidává na 130 % průměrné mzdy, do toho covid, distanční výuka, testování, karantény a stále stejný způsob učení, jaký byl v dobách Marie Terezie, Komenského. Na středních školách se dohadujeme, jestli mají být státní maturity, zda má být maturitním předmětem povinná matematika, když evidentně většina žáků se odbornou matematikou zabývat nebude. Na výběr je zatím matematika nebo cizí jazyk. Proslýchá se, že školy chtějí upustit od druhého cizího jazyka a zařadit ho jako nepovinný. Někteří žáci nadání pro jazyky nemají.  

Prý školství upadá. V potaz musíme také vzít, jací žáci do školy chodí. Zda a do jaké míry jsou vzdělavatelní. Na druhé straně je školský systém, učební osnovy, kvalita pedagogů, počet žáků apod. Samostatnou kapitolou je inkluze žáků s postižením, kteří mají individuální plán, někdy k dispozici asistentky. Výuka se přizpůsobuje tomu nejslabšímu žáku. Pak nám na mysli vyvstane otázka, zda takoví žáci nejsou brzdou těm průměrným nebo talentovaným.

I u nás máme alternativní školy, které se snaží formou hry, diskusemi, liberálnějším přístupem s jinými metodami a organizací výuky přiblížit učivo žákům. Známé jsou Waldorfská škola, Montessori, Daltonská, Jenská, Lesní/přírodní škola, Zdravá škola a další. Existují i soukromé školy.

Summerhill je první demokratická škola. Když někdo nechce chodit do školy, nemusí. Může si hrát. V Summerhillu má každý stejná práva. Na školních schůzkách se hlas dítěte započítává stejně jako ten můj. Na schůzkách můžete vznést jakýkoliv problém. Žáci i učitelé mají stejné postavení a nazývají se křestními jmény. Zjistilo se, že žáci umí řešit své problémy a jsou schopni odpovědnosti a spravedlnosti. Každý se může více zabývat tím, co ho baví. Zjistilo se, že absolventi této školy dosáhli významnějších úspěchů než žáci z běžných škol.

Inspektoři dlouhou dobu usilovali o zavření školy v Summerhillu. U soudu se škola obhájila a byla povolena její další činnost.

Je zde jiná forma vzdělávání, která vychází z podstaty, že dítě je také člověk a ne jen loutkou rodičů či učitelů. Má svá práva. V této škole učí děti, aby řídily samy sebe, své myšlení, svá těla, své emoce. Děti si sami rozhodují o tom, zda, co, jak nebo kdy se budou učit. Funguje to báječně. Demokratická, v pravém slova smyslu (nežijeme v demokracii jak se říká, ale v oligarchii), škola Summerhill byla založena již roku 1921 a můžete ji navštěvovat do kolika let chcete. Založil ji skotský pedagog A. S. Neill (1884 - 1973) a její předností je netradiční přístup k výuce. Tento zakladatel tvrdil, že vnější tlak má negativní vliv na utváření člověka a funkcí učitele je chránit žáka před zhoubnými vnějšími vlivy. Dále doporučoval zrušit tresty a omezit mocenskou autoritu učitele. Kladl důraz na žákovskou samosprávu (bez zásahů učitele), na svobodné jednání dětí a výuku založenou na neformálních rozhovorech. 

Je to velmi zajímavý film. Myslíte, že takový přístup by byl ku prospěchu našim dětem a potažmo by pozvedl naše školství?


       

 

 

 

Komentáře

  1. Rozhodně nebyl, protože "naše děti" nic dělat nechtějí, šmrdlání prstem po telefonu je mnohem zábavnější. To už by z domova musely přijít děti rozvíjené, se zájmem o život, ne takové, kterým od batolat rodiče hodí mobil a čau. Ale nebudu zlá, nejsou takoví všichni, ještě se najde spousta pilných, jenže ta laťka toho, co je potřeba, aby student vynikal je pořád nižší a nižší a tak i ti dobří vlastně celkem nic neumějí. Ale problém je v rodinách, děti jsou naočkované od rodičů že škola je blbost, podobně i tento článek - že matematika není potřeba? Středoškolská matematika není žádná matematika, jsou to jen počty, základní znalost, kterou by měl mít každý, ani nějaký ten základní integrál nikoho nezabije. Demokratická škola může fungovat tam, kde má školství prestiž. Ale to se u nás nenosí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úplně s tebou souhlasím.
      Ono stačí, když se přešlo i k "mírnějšímu" známkování.
      Za prvorepublikových časů ve třídě na gymplu byli "výborní" max. dva žáci.
      "Chvalitebná" byla moc dobrá známka; "Dobrý" - zvládl učivo dobře; "Dostatečný" - jeho znalosti jsou dostačující.

      Vymazat
    2. Mám nějak zafixováno v hlavě: Neučíme se na rok nebo na dva, ale pro život. Jestli škola dostatečně připravuje do života? Nemyslím. Nejen úroveň školství je nízká, ale myslím, že i žáci nemají dostatečnou motivaci se učit, nemají chuť ani snahu něco umět. Existují ovšem výjimky.

      Vymazat
    3. Ano, velkou měrou se na tom podílí právě to, že učit a učit se, není populární. Pak nutně platí ono "kdo umí, umí, kdo neumí, učí..." Proč by člověk, co má cenné znalosti z praxe, lezl do školství, aby házel perly sviním a ještě za to byl blbě placenej....

      Vymazat
    4. Souhlasím. Málokdo si uvědomuje, že učit se vlastně bude celý život a nemá-li dobré základy ...

      Vymazat
  2. Když někdo nechce chodit do školy, nemusí. Může si hrát.
    Trvalo od pruské kadetky tři stovky let, než na to někdo přišel! Že nejlepší škola je taková, do které nemusíte chodit. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že z nás by byli brzy neandrtálci. Faktem je, že mne začala bavit škola až na vysoké, protože tam jsem měla většinu předmětů, které mne zajímaly. 😊

      Vymazat
  3. Úspěšnost demokracie je podmíněna nadpolovičním počtem rozumných lidí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejsem si jista, že víme, co to je demokracie. Dá se upadnout do anarchie. Příliš liberální výchova škodí. 😉

      Vymazat
  4. Jsem pro to, aby se každému dostal takový typ výuky, který je právě pro něj nejlepší; neexistuje jeden model, který by byl vhodný pro všechny. Ale řekl bych, že variant na výběr je u nás celkem dost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Základy se staví v dětství. Děti většinou ani v 15 letech nevědí, co vlastně chtějí v životě dělat. Pořád si myslím, že by měli spolupracovat rodiče, škola a děti. ☺

      Vymazat
  5. Možná, že jen mèli štěstí a nesetkali se s inkluzí podle Valachové tj. 33 dětí misto ve třídě 12 má různá vyšetření s doporučením na individuální přistup učitel má k dispozici dvě asistentky bez ped.vzdělání, ale jsou hodné, jak říká naše školačka,ale je to k ničemu, jak říká paní učitelka, která je skvělá, doufáme, že nám nezdrhne....
    Máme dobré učitele, jen ti nahoře, zdá se, jsou nanic a tak i šk.systém

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nějak. Pořád vymýšlíme ptákoviny nebo se po někom opičíme a vůbec nás nenapadne, jak zhodnotit ten potenciál, který tu máme.
      Ať vám kvalitní učitelka vydrží.

      Vymazat
  6. Do takové školy bych chodila ráda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to velmi zvláštní film na základě skutečných událostí. My máme úplně jiné metody vyučování, vzdělávání, vychovávání, jiné zaměření a způsob výuky. Jsme potomci Komenského, škola hrou, ale současně jsou dány osnovy, podle kterých se učí. Připadá mi, že velmi liberální způsob, je méně vzdělání a poslušnosti. A naopak. Velmi autoritativní způsob podporuje vzdor. 😊

      Vymazat
  7. Fredy Kruger

    " Když pětkrát jsem propad´ ,
    můj otec řek na to :
    " Můj milý synu, wiser se na to !"

    . . . místo by ,,nadal mu,, propuk´ v smích !
    ( je starostou v Dolních Mrtwicích )
    " Mám dvě třídy ! což vzdělání notný,
    oproti dědku, jež negramotný !

    ... tři třídy ti stačí naprosto !
    Budeš místo mě starostou !
    Jak já, budeš starostou !
    cítím to v kostech !"

    . . . Jebb Mimoň čeká až povyroste !

    OdpovědětVymazat
  8. Aspoň se má Mimoň na co těšit. Místo už má zajištěné přes známé. 😀
    Kdysi jsem četla básničku, možná si pamatuji jen úryvek:
    Až budu velký jako strýc, budu se dívat na měsíc
    a až vyrostu nad strýce, budu se dívat z družice. 🙂

    OdpovědětVymazat
  9. Já myslím, že by to pri dnesnim stavu spolecnosti nefungovalo

    OdpovědětVymazat
  10. Na film se ráda podívám, děkuji. Ona je demokracie a demokracie,,, 🤔

    OdpovědětVymazat
  11. Myslím, že spousta věcí je na učitelích. Ti dokáží i ve špatném systému projevit v dítěti nadšení a touhu po vědění, anebo naopak ji ubýt.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ PRO VĚK 12 A VÍCE

To by člověk nevěřil, co dělá stínování a vhodná volba tužek a pastelek. Zaznamenat dynamiku a světlo je v kreslení docela problém. Musím si ještě obstarat blender pro zesvětlování a thunder pro tmavá místa na kresbě pro získání tmavého efektu. Existuje i pastelka pro plynulý přechod barev, může se hodit. Maluji zatím do sešitu, skicáky zatím nepoužívám. Začnu tehdy až si budu myslet, že kresba získá na kvalitě. Na ten pel mel co zkouším, je sešit vhodný a vleze se do něho více kreseb, i nepovedených. Papír to skousne a já budu vidět, kde se stala chyba. A prvních pár začátečnických obrázků pro dospívající mládež a starší: Obr. 1: Dívka, panda Obr. 2: Dívka s deštníkem Obr. 3: Dívka s flétnou Obr. 4: Chlapec, země, skála Obr. 5: Kříž s andělskými křídly Obr. 6: Matka s dítětem Obr. 7: Dvě slečny a Ježíš Obr. 8: Most s krajinou Obr. 9: Silnice s alejí Obr. 10: Oslava kostlivce Obr. 11: Pistole, hlava koně Obr. 12: Tygr Tak to je vzorek mých prvních...

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

OD PODZIMNÍ DOVOLENÉ K VÁNOČNÍ ZDRAVICI

Od poloviny září jsme ještě proskakovali vlny ve Středozemním moři v Turecku. Minimalistický pokojík v hotelu Sun Beach Park v malebném městečku Side, tentokrát bez balkónu, nám poskytoval tento výhled. Obr. 1: Pohled ze Sun Beach Park V přízemí byla dostatečně velká recepce, obývaná i zvířecími hlídači, kteří byli na každém kroku – kočky. Obr. 2: Kočka z recepce Když turisté odešli a písečné pláže zely prázdnotou, hlídala na vyhlídce kočka. Bystrým okem kontrolovala, zda neuvidí něco k snědku, nebo sledovala dění kolem.  Obr.: 3: Kočka u moře Cestou k Apolonovu chrámu jsme potkali v podvečerních hodinách kočku a ježka. Chtěli jsme zachytit jejich hrátky, ale jakmile jsme se přiblížili s fotoaparátem, ježek se schoulil do klubíčka.                                 ...