Přeskočit na hlavní obsah

ČERTOVY SKÁLY

A pokračovali jsme toho nedělního dne ve druhé polovině srpna tohoto roku na Čertovy skály.

Čertovy skály v obci Lidečko, okres Vsetín jsou zákonem chráněné jako Přírodní památka. Na skalách je možno provozovat horolezeckou činnost.

Pověst říká, že čert slíbil, aby získal dívku Rozinu za nevěstu, „… spěš než ráno kohút zakokrhá, obrátit tok říčky Senica …, aby tekla hore Lidečkem.“ Čerti jako kupci skoupili večer všechny kohouty ze vsi, jen jedna chudá, ale o to chytřejší babička kohouta neprodala a schovala ho pod necky. „A sotva slunko zašlo za hory, vyrojil se krdél čertů a ti s velikým ponáhláním ložili kameně na sebě v mohutnú hrázu, která měla obrátiť tok potoka. Už nésl za pustého chechotu sám Satan poslední kameň, když sa z babiččiny chalúpky ozvalo kokrhání kohúta. Čertisko zařvalo, pleštilo šutřiskem do potoka a všichni rohatí sa za strašného klení a smradu ztratili.“ A tak chudobná babička zachránila Rozinu, která jistě pak už zůstala na ocet, když si ani čerta nezískala.



Pohled na obec Lidečko seshora.

Lidečko je obec, nacházející se v okrese Vsetín ve Zlínském kraji, 16 km jižně od Vsetína. Žije zde přibližně 1 800 obyvatel.  Obec Lidečko leží v údolí říčky Senice. Její tok tvoří rozhraní dvou pahorkatin. Levobřeží Senice omývá konec Vizovických vrchů a druhý břeh patří k pohoří Javorníků. Vizovické vrchy končí kótou Vrchkopec 699 m.n.m., na jehož úpatí leží známý přírodní výtvor Čertovy skály.


Zatímco jsme se plahočili cestou, necestou, byli i tací, kteří za použití ferratů a horolezecké techniky se dostali nahoru s větší elegancí. My, co raději máme rádi pevnou půdu pod nohama, jsme to vzali po svých po přístupnějších cestách.

Začínalo se schylovat k dešti, tak jsme raději rázným krokem vyrazili směrem k autu a vrátili se domů.
   

Komentáře

  1. Dnes by stačilo, kdyby zakokrhal moderátor Kohout z rádia Beat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kohout na vesnici není vzácný. Stejně jako moderátor Kohout z rádia Beat. Připomíná mi to Brémské muzikanty, jak zvířátka šla do světa a v zoufalé chvíli kohout křičel: Bijte je! A všichni se lekli a utekli.

      Vymazat
  2. Rád se na lezení koukám, ale jinak mám sám radši pevnou půdu pod nohama :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se lezení po řetězech také moc nezamlouvá, ale když je terén schůdný, proč ne.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...