Přeskočit na hlavní obsah

STARÝ OSVALDO

Dnes ráno dorazil do hotelu elegantní kočár tažený dvěma koňmi. Bohatý pán, který žije ve městě T ***, sesedl a měl s sebou svoji snachu, krásnou ženu a dvě půvabné děti, hezké jako panenky. Šli strávit několik dní do jedné ze svých vesnic v těchto horách. Tchán mě pozdravil, představil mi paní, která mi pyšně a zároveň půvabně složila chladnou poklonu. Byla oblečená na cestování, přesto elegantní. Ty oči tak černé a ta povýšenost a vrtošivost mě donutila si uvědomit, že jsem ji již viděla. Ona, oblečená v nejkrásnějším sametu, zdobeným krajkou a třpytícími se drahými drahokamy, kterou jsem viděla jednou oslavovanou jako královnu večera, nyní přijde strávit několik dní do Carnie mezi tyto útesy? Přicházela do vlasti svého tchána.

Vzala jsem deštník a sama jsem šla do zdravých vod. Starý horal pásl na úpatí hory San Pietro dobytek. Zdálo se mi, že v jeho úctyhodné tváři vidím některé rysy, které mi nejsou neznámé. Kdyby vykonával cokoli jiného, ​​myslela bych si, že je to otec bohatého obchodníka, který mě před několika okamžiky pozdravil, taková tam byla podoba. Usmála jsem se a posadila se na kameny fontány, která byla v tu hodinu docela osamělá. Za pár minut přišel i stařík, posadil se vedle mě a vyprávěl o minulých dobách. Bylo to sedmdesát pět let, co dvanáctiletý chlapec podle něj poprvé vedl lékaře k tomuto zdroji. Když náhodou přišel do vesnice, povečeřel se dvěma svými přáteli pod širým nebem na malebném břehu řeky But: ucítil síru, zeptal se, odkud pochází, a objevil slavné prameny. Ale pak starý muž pokračoval, bylo jim lépe, když o nich nikdo nevěděl. Vůni, kterou šířily, bylo cítit i v Tolmezzu; krásný trávník je obklopil zelení, kolem nich byly zasazeny akácie, sám od té doby viděl tři sta cizinců prohledávat povodí. V těch šťastných dnech dodal s povzdechem, země byla úplně jiná! Zelenější hory, jasnější noci v Carnii, měsíc svítil více než slunce, které nám nyní dodává záři a obloha byla poseta zářivými hvězdami. Byl to chlapec a zpíval melodie stokrát krásnější, než jaké jsou dnes známy.

Chudák stařík! Jeho oko v pohnutí uronilo slzu. Roky zatemnily jeho pohled, jeho končetiny ztuhly, tlukot jeho srdce se uklidnil. Změnil se, i změněných časů mu bylo líto!  Zůstal tam chvíli se mnou, vypil z mého šálku léčivý doušek, který jsem pro něj sama načerpala, slíbil mi kávu, o které zpíval s láskou svého raného mládí. Vášnivě miloval svou zemi, kterou nikdy neopustil, takže jeho duše byla stále panenská a plná poezie jako nádherná příroda, která byla kolem nás. Dokud jeho mládí trvalo, pracoval v Seze, která stála před námi na protějším břehu potoka a kterou mě s takovou náklonností ukazoval. Nyní žil ze svých úspor v malé chatrči v Avosaco a pije mléko, které získává od pasoucího se dobytka. Vyprávěl mi o tradicích země, zvycích, svátcích. Otevřel mi mysl, jako bych byla jeho dcera. Zeptala jsem se na jeho jméno a zjistila jsem, že je bratr obchodníka a strýc té milé slečny, kterou jsem viděla před několika hodinami. Ti, kteří, když projíždějí po hlavní silnici vedoucí do Paluzzy, by mě našli dlouho sedět s tím otrhaným starcem, by si ani nepomysleli, že bych upřednostňovala jeho prostý rozhovor před jeho zdvořilými příbuznými. 

Krásná, panenská příroda. Klid a ticho venkova. Z ruchu velkoměsta každá druhá rodina utíká do oázy klidu. Ale v dnešní době si nemyslím, že by lidé chtěli slevit ze svého komfortu a uchýlit se k prostému životnímu stylu. Peníze jsou mocná čarodějka, na druhé straně kazí charakter. Lidé z venkova opouštějí svoji rodnou hroudu a jdou za prací do měst, kde je přece jenom více příležitostí.


 

Zdroj:

Caterina Percoto: Il vecchio Osvaldo (z cyklu Příběhů) 

Překlad a doslov: Mirijam   

 

Komentáře

  1. Člověk vždycky chce to, co nemá.

    OdpovědětVymazat
  2. Odpovědi
    1. Jean Jacques Rousseau - návrat k přírodě. Výčitkou je ekologie.

      Vymazat
  3. Se stářím přichází moudrost, ale jak říkal Horníček, věk někdy přichází sám :).

    OdpovědětVymazat
  4. Záleží na každém, co má pod kůží, studentská léta jsem strávila v Praze (a užila jsem si je) i poté se vracím do Prahy ráda, ale za svou samotu u lesa bych ji měnila jen s těžkým srdcem.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

OČNÍ ZÁŠKUBY

Když se oko zblázní Přichází to docela náhle a trvá většinou několik minut: oční škubnutí. Ačkoliv je to jen nepatrný pohyb, může dost znervóznit. Uvádíme přehled příčin a příznaků - a vysvětlíme, jak se záškubům oka vyhnout. Foto: Susann Städter/photocase.de Náhle se víčko začne chvět. Co za tím vězí a co se s tím dá dělat? Že se naše oči na pár sekund zdánlivě jakoby samy od sebe nakrátko zavřou a zase otevřou, víme. Zavření a otevření oka, mrkání, zajišťuje stabilní slzný film a my jsme na to tak zvyklí, že ho někdy vědomě nevnímáme. Oční víčko však někdy rychle a nekontrolovatelně kmitá a škubá, což může vést k nejistotě. Záškuby očí: Varovný signál těla Napřed dobrou zprávu: I když výsledky vyhledávání na Googlu naznačují něco jiného - u většiny lidí za záškuby nejsou žádné nádory nebo nevyléčitelná nervová onemocnění, ale neškodné příčiny. Otravné škubání je však signálem našeho těla, že je něco špatně. A naslouchat vlastnímu tělu se vždy vyplatí. Příčin, proč oko má záškuby, je

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn