Přeskočit na hlavní obsah

Trpaslíci, proměnění v kámen

V Čechách, nedaleko Elbogenu, v drsném, ale krásném údolí, kterým se řeka Eger vine v různých obloucích až téměř do Karlových Varů, leží známá trpasličí jeskyně. Obyvatelé sousedních vesnic a měst hovoří o následujících věcech. V dávných dobách byly tyto skály obývány malými horskými trpaslíky, kteří tam tiše žili. Nikomu neubližovali, spíše pomáhali svým sousedům v nouzi a soužení. Po dlouhou dobu v nich dominovala obrovská čistota ducha, ale jednou, když se chystali slavit svatbu, a proto se odstěhovali do svého kostela, se obrovský duch pořádně rozhněval a proměnil je v kámen, nebo spíše, protože to byli nenapravitelní duchové, vehnal je dovnitř. Řada těchto skal se stále nazývá prokletá trpasličí svatba a můžete je vidět v různých tvarech stojící na vrcholcích hor. Uprostřed jedné ze skal je obraz trpaslíka, který, když ostatní chtěli kouzlu uniknout, setrval příliš dlouho v místnosti a byl přeměněn v kámen v tom okamžiku, kdy hledal pomoc únikem z okna.

Na radnici Elbogen jsou ve stálé výstavě vyhnaní, zločinní a zlata chtiví purkrabí v hromadě znějícího kovu. Podle legendy by nikdo poskvrněný smrtelným hříchem neměl být schopen tu hromadu zvednout.

Další z německých pověstí tentokrát blízko našeho území, Karlových Var, o trpaslících, kteří mne vždy fascinovali. Nejspíš je mám spojeny s drobounkými, veselými, pracovitými lidmi, kteří chodí rubat uhlí a starají se o Sněhurku.


Zdroj:

https://www.ebook.de/de/product/19739600/brueder_grimm_deutsche_sagen.html

Brüder Grimm: Deutsche Sagen

Překlad: Mirijam

    

Komentáře

  1. Elbogen je Loket, ne?
    O trpaslících se mi líbí bonmot:
    Nejlépe podrazit nohy umí trpaslíci – je to jejich zóna. Stanisław Jerzy Lec.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elbogen je Loket. Že by to bylo přímo u Lokte? Bonmot je dobrý. O trpaslících se mi líbí:
      „Žárlivost se dívá brýlemi, které dělají z trpaslíků obry a z podezření pravdu.“
      „Velcí trpaslíci to mohou dotáhnout až na malé obry.“
      „Trpaslík nebude větší, i kdyby se na horu postavil."

      Vymazat
  2. Trpaslíci si od lidí vytrpěli dost. Ale jednou nám ukážou zač je toho loket!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani Gargamel neměl rád malé, šmoulí trpaslíky. A ukazoval, zač je toho loket!

      Vymazat
    2. Něco podobného si oblíbit náš prezident, když říká: "Nezlobte se na trpaslíky, že vám okopávají kotníky, oni výš nedosáhnou."

      Vymazat
    3. Jeden z dobrých prezidentských bonmotů. 😀

      Vymazat
  3. S barevnými zahradními trpaslíky mám spojené dětství, protože můj dědeček kameník si jejich občasnou výrobou pro místní usedlíky přilepšoval k maličkému důchodu :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kamarádka na zahradě má Sněhurku a sedm trpaslíků. Dědeček byl šikovný. ☺

      Vymazat
  4. Odpovědi
    1. Já také. Mamka měla malou sošku trpaslíka na komodě. Syn mu pak přivezl z Mexika miniaturní sombréro. 😊

      Vymazat
    2. Trpaslíci a Němci nebo Rakušáci... když jsem jezdila za manželem, při hranicích jich byli stovky( kýč jako bič) a prodávali je hlavně další trpaslíci😊, takový přihraniční kolorit konce 20. a poč. 21. st. Vlastně si uvědomuji, že směrem na Dvořistě nečastějším zbožim byli trpaslíci a kurvy.😊

      Vymazat
    3. Teď mi připadá, že je trpaslík hit každé zahrady. V Alexovicích ještě za podnikatele Plačka byl vybudován park a v něm byli také trpaslíci a další atrakce pro děti, včetně minizoo. 😊

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...

Hrdlička

Byli manželé. Manžel našel na ulici zbědovalé ptáče, hrdličku. Nebyla úplně jako holubi, tak ji vyhodili z hnízda. Ležela, ještě neuměla létat, srdéčko ji poplašeně tlouklo. Manžel přišel domů. V náručí malé stvoření: „Já ji naučím létat!“ jásal ve dveřích. „Jak to uděláš? Ty jsi se zbláznil. To nemyslíš vážně,“ odvětila manželka, v očích otázku. „Zůstane tu pták s námi, nebo ho manžel uloží někde do křoví, aby nepřišel k úrazu?“ „Napřed ji musíme nakrmit, aby se postavila na nožičky.“ Krmení vzal doslovně, když nechtěla z lahve, použil metodu z úst do úst. „Tebe už nikdy nebudu líbat! Víš kolik má bacilů a co za nemoci všechno přenáší?“ osopila se na něho manželka.   „Vždyť je to ještě miminko. Podívej, jaké má nádherné peří!“ rozplýval se manžel. Hrdlička po několika dnech dospěla do stavu, že byla schopna učit se létání. „Tady po bytě tedy ne. Jestli jí to chceš názorně předvést, otevři okno ve druhém poschodí, roztáhni křídla, tedy ruce a ...