Přeskočit na hlavní obsah

STEZKA SPISOVATELŮ

Začnu neobvykle. Začátkem září jsme byli na druhé týdenní dovolené. Přísnější opatření nás potkala až ve druhé polovině týdne, jako povinnost nosit roušky i v hotelu a obchodu. Nebudu říkat, jak se toto město jmenuje. Na to určitě přijdete sami. 

Ve městě je vybudována Stezka spisovatelů. Některé vám přiblížím. Poznáte, kdo to je a co řekl?


Obr. 1: 

„Za všechno, co je ve mně dobrého, vděčím knize.“

„Umění a láska působí jako slunce – probouzí energii.


Obr. 2:

„Násilí a moc světská v jakékoliv podobě jen na čas může zvítězit.“

„Řídím se heslem pronásledovat omyly, ne lidi. Chci totiž prospívat, ne obviňovat.“ (Pravý opak mi připomíná naše vláda.)


Obr. 3:

„Nebojím se smrti, byl jsem mrtvý už miliony a miliony let předtím, než jsem se narodil a nebylo to nic hrozného.“

A další z vyznání: „Vzdělání umožňuje člověku zlobit se nad věcmi ve všech koutech světa.“


Obr. 4:

„Člověk může všechno, ale sám před sebou neunikne.“

A k městu dodal, upraveno: „Toto město je nepopsatelně krásné. Já jsem se měl již mnohem dříve držet svého instinktu, který mi říkal, že nejtlustší jsou také nejchytřejší. Neboť odtučňovat může člověk všude i bez uctívání pramenů, ale zde je možno potloukat se jen tak.“


Obr. 5: Dva mocnáři

Když už jsem u těch hádanek, tak nechám na vás, zda víte, o které mocnáře se jedná. Můj první dojem byl Masaryk a Rašín, ale to jsem byla vedle. Napovím, že je zmiňovala Janinka - https://moje-nova-mozkovna.blogspot.com/ na Tlusťjochově blogu v neděli 27. září 2020 https://tlustjoch2.blogspot.com/2020/09/up005.html#comment-form. Po jednom z nich je pojmenovaná stezka.


Obr. 6: Několik dvojspřeží


Obr. 7: Vláček

Atrakcí je jízda koňmi, kteří startovali téměř pod okny našeho hotelu. A vláček, který nechybí v žádném z turistických měst.


Obr. 8: Noční zpívající fontána


Obr. 9: Labutí jezero

Spíše se mělo nazývat Kačení jezero. Kdykoliv jsme k němu přišli, promenádovali se na jezeru kačeny. Po labutích ani památky. 

Víte, o jaké město se jedná a poznáte spisovatele a mocnáře? Dám vám čas na rozmyšlenou. Správné odpovědi zveřejním v dalším příspěvku.

 

Mirijam

 

Komentáře

  1. Tak já psát řešení nebudu, neboť jsem zmíněn v nápovědě.

    OdpovědětVymazat
  2. Edward VII. miloval Mariánky (a možná i slečny Mariánky) a F.J.I. miloval bad Ischl a Alžbětu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to jsou ti dva mocnáři. Edwardova stezka po červené prozkoumává okolí v okruhu cca 20 km.

      Vymazat
  3. Poznávám Maxima Gorkého, Franze Kafku, Marka Twaina a Josefa Dobrovského. Ještě bych určitě přidal Miroslava Horníčka (který na stezce, myslím, taky je), jehož blízký vztah k Mariánkám byl pověstný :-).

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, to jsou ti čtyři. Horníčka jsem neobjevila.

    OdpovědětVymazat
  5. Mezi všemi těmi velikány chybí už jen Hrabalik.
    Ptákem louku nepokosíš!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hraběma ano, ale byl tam ještě Páral. Ten se mi zrcadlil a navíc ho nemám moc ráda.

      Vymazat
  6. Texty bych nepoznala, ale obrázky ano - jak by ne, když jsem tam před týdnem byla. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ano, viděla jsem na tvém blogu. Hotel Krakonoš je hezký, ale uzavřený. Je v té odlehlejší a opuštěnější části. Máš pěkné fotky.

    OdpovědětVymazat
  8. Dodatečně se přiznám, že v Mariánských Lázním jsem byl celkem třikrát a jednou (ale dost dávno) i s dvěma noclehy, ale kvíz bych nezvládl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych poznala pouze Gorkého a podle vzhledu možná Kafku.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...

Hrdlička

Byli manželé. Manžel našel na ulici zbědovalé ptáče, hrdličku. Nebyla úplně jako holubi, tak ji vyhodili z hnízda. Ležela, ještě neuměla létat, srdéčko ji poplašeně tlouklo. Manžel přišel domů. V náručí malé stvoření: „Já ji naučím létat!“ jásal ve dveřích. „Jak to uděláš? Ty jsi se zbláznil. To nemyslíš vážně,“ odvětila manželka, v očích otázku. „Zůstane tu pták s námi, nebo ho manžel uloží někde do křoví, aby nepřišel k úrazu?“ „Napřed ji musíme nakrmit, aby se postavila na nožičky.“ Krmení vzal doslovně, když nechtěla z lahve, použil metodu z úst do úst. „Tebe už nikdy nebudu líbat! Víš kolik má bacilů a co za nemoci všechno přenáší?“ osopila se na něho manželka.   „Vždyť je to ještě miminko. Podívej, jaké má nádherné peří!“ rozplýval se manžel. Hrdlička po několika dnech dospěla do stavu, že byla schopna učit se létání. „Tady po bytě tedy ne. Jestli jí to chceš názorně předvést, otevři okno ve druhém poschodí, roztáhni křídla, tedy ruce a ...