Přeskočit na hlavní obsah

Hruška na Walserfeldu

Jednoho dne se má stát strašlivá bitva poblíž Salcburku na takzvaném Walserfeldu, kde se všechno odehraje a bude tak strašné krveprolití, že bojujícím bude proudit krev z podlahy do bot. Tam dobří lidé zabijí ty špatné. 

Na Walserfeldu stojí vyprahlá hruška, která připomíná tuto poslední bitvu. Byla již třikrát pokácena, ale její kořeny vždy obrazily, takže se znovu začala zelenat a stala se dokonalým stromem. Po mnoho let zůstává suchá, ale až se zazelená, brzy dojde k hrozné bitvě, a když přinese ovoce, zvedne se. Potom na ni bavorský princ pověsí svůj erb a nikdo nebude vědět, co to znamená.


 

Zdroj:

Brüder Grimm: Deutsche Sagen

Překlad: Mirijam

Komentáře

  1. Erbem Bavorska je věnec chmelový.

    OdpovědětVymazat
  2. Zřejmě válka o sůl. Mezi Bavory Salzburgem zřejmě běžná.

    OdpovědětVymazat
  3. Sůl je vzácná. Bez soli a bez vody se žít nedá.

    OdpovědětVymazat
  4. Pane jo, jestli je to s tou hruškou pravda, je fakt nesmrtelná. Držím jí palečky a až se zazelená, ať to nepřinese nic zlého.

    OdpovědětVymazat
  5. To už by nebyli na světě špatní lidé. Možná je to strom moudrosti a měli bychom z něho čerpat.

    OdpovědětVymazat
  6. Teď nedávno jsem dostala od jedné známé. A zavzpomínala na staré, zlaté časy. Ke každému obědu jsme mívávali kompot.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...